Štěpinková zeď nářků

Měsíc po bitvě o Paříž vyrostla z hradebních ruin na zápraží naší Apaluchy štěpinková zeď nářků. Postarala se o to malá bojovnice Kira, která přispěchala dědovi na pomoc, aby mu všechno naštípané dřevo pomohla poskládat do velmi zajímavého, až atraktivního obložení východní fasády od kamenného zápraží až pod krovy. 

("Apalucha" je chalupa, kde se chlapi starají o své potomky, se kterými je baví svět :-) - pozn. autora).

Přes 5000 (slovy: pěttisíc) štěpánovských štěpinek jsme tak společně vyrovnali do dvojnásobné dřevěné stěny s dilatační spárou 0 - 9 cm a pojmenovali ji pak Štěpinková zeď nářků (dále jen "ŠZN"). Po novém dřevěném posezení zvaném "krmelec", nové dřevěné vydařené zvoničce, novém monstrózním dřevěném kříži má Obydlená Zatáčka Štěpánov další novou dřevěnou atrakci ukrytou na Apaluše v ulici Ke Kapličce č.p. 5 na výpadovce k Radinovu, a to ŠZN! 

Proč nářků? Kíša by vám to vysvětlila asi takto:

"Dědečka požád hekal, funil a nažíkal, když sbílal štěpinky a nosil na hlomadu."

A když jsem tolik "nažíkal a nažíkal", tak je to nyní zeď nážků/nářků. :-)

K čemu nám taková zeď v bohem zapomenuté obci bude? No když může mít jiná bohem zapomenutá obec Louvre, kde vystavuje obrazy světoznámých malířů, tak u nás na Apaluše nám bude sloužit ŠZN taky jako výstavní deska, nástěnka, interaktivní panel. No prostě ŠZN sestavená z dřevěných pařížských hradeb rozbořených Vikingy z Perly Posázaví se ode dneška stává atrakcí Obydlené Zatáčky. A basta! 

To ale bude její hlavní, neřku-li primární, úloha jen v období slunného léta. V čase plískanic a fujavic, které se u nás vyskytují (nebo přesněji: dosud vyskytovaly) v období zimy a mrazu se štěpinkám dostane prostšího využití - skončí v kamnech. Je jich všech dohromady asi tak pět kubíků, ještě tak kubík nebo raději dva přiděláme a máme vystaráno. 

Jako první jsme na ŠZN vystavili (zatím jen virtuálně) dvě roztomilá dílka neznámého místního samouka, a to Tanec samorostů a Babí léto, které už čtenáři tohoto webu znají z dřívějších fejetonů. Následovat budou další, dokud nám to počasí dovolí. Domluveno máme i zapůjčení světoznámých Gauguinových a van Goghových obrazů a dojde možná i na 42 let starý v šuplíku dobře uleželý kreslený humor. 

Naše ŠZN může poskytnout i tradiční využití jako ta v Jeruzalémě. Lze do ní po bahennom kúpeĺi našeptat různá přání a tajemství, která se pak určitě vyplní nebo dobře uleží. Ne jako holiči krále Lávry, který své svědivé tajemství našeptal do duté vrby, ze které si šumař Červíček pak uřízl kolíček do basy a ta všechno mrcha vyzvonila. Nevěříte? Máme s tím již nejednu zkušenost. Lepší jak holič Kukulín. Štěpinka (autorka výše uvedené fotografie) ji popsala v jedné z kapitol své knihy Fenomén LuŠtěLa. -sv-

JAK JSEM UZDRAVILA LUCKU

 

S Luckou se známe už od školky. Je sice o rok starší, než já, ale pro zdravotní problémy s páteří dostala rok odklad a tak spolu chodíme do stejné třídy už od té první. Lucka vždycky dobře zpívala, měla zajímavou barvu hlasu a líbila klukům a kluci zase jí, jo a taky dobře tancovala.

Když jsme si s Larry začaly ve čtvrté třídě hrát na zpěvačky, byla to právě Lucka, která nás doplnila jako ta třetí. Byla vždy veselá, nezkazila žádnou legraci, hlasy nám ve společných refrénech prý hezky ladily. Kvůli své nemoci musela jeden čas nosit speciální korset a mě to tehdy dělalo opravdu velké starosti, zda nebude muset na operaci, zda potom bude vůbec moct ještě chodit a dál s námi vystupovat. Bylo mi jí tenkrát ohromně líto.

Proto když nám naše paní učitelka vyprávěla, kam se chystá na dovolenou, jak tam navštíví poutní místo, kde každý může vyslovit svoje přání, a to se pak dočká naplnění, dostala jsem nápad. Požádala jsem rodiče, ať letos nejedeme na prázdniny na naši chalupu, ale do nějaké té Tramtárie a navštívíme tam to poutní místo, kde se vyplní všechna přání. Rodiče však o tom mým návrhu nechtěli ani slyšet, a tak jsem tajně napsala na kousek papírku svoje velké přání:

„Ať Lucka Slavíčková z šesté bé už nemusí nosit ten zatracenej korset, ať se nám uzdraví a může s námi dál zpívat.“

Přání jsem na konci školního roku předala paní učitelce s prosbou, ať ho tam na tom zázračném místě za mne vysloví.

Nevím, zda si paní učitelka na moje tajné přání vůbec vzpomněla, zda nedala přednost nějakým svým tajným touhám, ale Lucka po prázdninách začala z ničeho nic chodit do školy bez korsetu a na našem klipu 15-tiny ji to moc a moc slušelo.

Začala se také věnovat břišnímu tanci a vystupovat na veřejnosti krásná,

vzpřímená a bez korsetu 