Mimořádná návštěva

Někdo se sejde, nebo nesejde?, s hejtmanem a jakoby o nic nešlo. To mě někdo navštíví na chalupě a já hned sedám ke klávesnici. Řeknete si třeba, že nemám co na práci, ale na takové chalupě je práce pořád. O tom vám však dneska vyprávět nechci. Jde o to, že jsem zrovna usedal k talíři s kubou, tím nemyslím nějakého Jakuba, ale houbového kubu z ječných krup, ochuceného cibulí, česnekem, kmínem, pepřem, majoránkou a podravkou, omaštěného sádlem. Tak k tomuto kubovi jsem s chutí usedal zrovna ve čtvrtek v poledne, když se za oknem v zahradě ozval nějaký neznámý zvuk. Airbus A380 to tentokrát nebyl, byl to křik ptačí. Ohlédl jsem se do okna a tam na jabloni se spolu hašteřily, nebo možná vítaly, sýkorky s nějakým černobílým ptáčkem na zavěšené lojové kuličce. To je snad konipas! Nevěřil jsem svým očím. Bílá hlava, dlouhý černobílý ocas a byli tam hned dva. Konipasi však na zimu odlétají někam k Středomoří, to přeci nemůže být konipas bílý. A taky nebyl. Konipase na jeho bílé štíhlejší hlavě totiž zdobí takové černé připláclé číro a taky delší zobáček.

Zalistoval jsem proto v publikaci Ptáci v zahradě a na poli a na straně 100 našel podobně vybarveného ptáčka. 

Mlynařík dlouhoocasatý, který je příbuzný sýkorkám. Žije v páru a patří mezi největší ptačí stavitele - umělce. Stavba jejich hnízda je asi 20 cm vysoká, oválná, zcela uzavřená, s malým vletovým otvorem v horní části. Je vybudována z mechu, lišejníků a pavučin a vnější stěny jsou maskovány kousky kůry. Vnitřek bývá vystlán množstvím drobných peříček, jichž bývá na tisíce. Hnízdo stavějí oba partneři společně, ale sameček přináší materiál, kdežto samička staví a dokončí stavbu za 15 až 20 dní. Své domovy neopouštějí ani v zimě. Často však putují v hejnku po krajině, popoletují ze stromu na strom.

A tak se dostali až k nám na zahradu, kde jim jeden fousatej dědek přichystal mňamku v podobě lojové koule se semínky a zavěsil ji v plastové síťce na jablůňku naproti oknu ze světnice, aby si mohl z tepla chalupy prohlédnout, jak těm ptáčkům chutná. Už tu byly mlsat sýkorky, koňadry i modřinky, brhlík lesní, hýl obecný, vrabčáci a teď se mi tedy přišel představit se svým dlouhým ocasem i pan mlynařík se svojí chotí. Ani se mu při té délce ocasu nedivím, že mu je mlynaříková věrná. A ani mu to nezávidím. Nebo, že by je spolu držela pohromadě hypotéka na stavbu hnízda? :-) 

Až mi to počasí a zdraví dovolí, vyrazím do blízkých lesíků to jejich hnízdo vyhledat, nafotit a návštěvu jim tak oplatit.

Odpoledne se za mnou zastavila dcera Štěpánka a taky mlynaříkovi zahlédla. Byla z nich unešena jako já a ze sýkorek taky. 

Jak málo stačí člověku ke štěstí! :-)  -sv-

Dnes 8.1. v 13:19 hodin jich na nové lojové kouli viselo pět najednou!