Urozený divoch

Od mládí jsem se zajímal o slavné malíře, jejich příběhy a díla. Nejvíce mně učaroval francouzský malíř Paul Gauguin, který se ve svých 43 letech vzdal svého dosavadního úřednického života, opustil svoji rodinu a Francii a vyplul z Marseile na Tahiti, kde dle jeho slov "žil jako divoch ... a pracoval čím dál víc. Živil se plody chlebovníku a pil vodu." Po roce se vrátil do Marseile se čtyřmi franky v kapse, aby se za dva roky opět vypravil zpět na Tahiti a usadil se na Papaaui, kde učinil čtrnáctiletou Téhuru svou vahine. Na Tahiti namaloval spoustu obrazů, ve kterých se snažil zachytit podivuhodnost místní krajiny, průzračné a tiché noci, nevinnou nahotu ženských těl. Opájel se pocitem svobody, neustálou blízkostí Téhury, s níž čekal dítě. Svou mladičkou ženu na svých obrazech často vypodobňoval a pokoušel se přitom zachytit její do sebe pohroužený a záhadný výraz.

 To je ona! Není divu, že se na Tahiti vrátil. :-) Toto je obraz Nevermore z roku 1897.

Při své první návštěvě na Tahiti namaloval v roce 1892 slavný obraz Ta matete, který vychází z osobité parafráze egyptských nástěnných maleb. Zachycuje Maorky, zřejmě nevěstky na tržišti v Papeete, sedící ve svátečních šatech na lavici. Kompozice obrazu má typické egyptské řazení částečně se překrývajících figur, toporná gesta mluvících rukou, dlouhá roucha, výrazné barevné řešení. To vše podle kunsthistoriků, zda to tak myslel a plánoval i Gauguin, nikdo neví.

Příběh tohoto malíře a jeho obrazy z Tahiti mě okouzlily již v dobách mých středoškolských studií a někdy kolem roku 1971 jsem podle barevné knižní reprodukce namaloval temperou na šepsované plátno kopii obrazu Ta matete. Ta dodnes zdobí společně s kopii obrazu Vidění po kázání stěny mého pokoje – seknice na vesnické chalupě. Ve Štěpánově kdysi tyto moje obrazy vznikly, do Štěpánova se po 45 letech vrátily. V kapse jsem přitom neměl ani frank. :-)

Nehrál jsem si nikdy na Gauguina, sice jsem také ve 43 letech opustil rodinu, našel si také svoji vahine, která mi dala dítě, svoji "úřednickou" práci jsem však pro malířství neopustil. Ale v 55 letech jsem měl jako Gauguin namále. Díky současné medicíně jsem to přežil. Gauguin ne. A tak, když jsem stále tady, se ještě chystám k tomu, co nás spojilo:

Postavím stojan, jako kdysi,

koupím si plátno, terpentýn,

načrtnu nejdřív jen obrysy,

pak přidám barvy, světlo, stín.

 

Až slunce bude nízké, sametové,

a koruny stromů něžně pohladí,

pak všechno zdá se  měkké, tiché, snové,

jak kapky rosy v kapradí.

To je úryvek z mé písně Malování - milování, která zatím i s hudební linkou leží v šuplíku mé knihovny, kde mám 8 děl věnovaných pouze Paulu Gauguinovi. V jednom z nich, slavném životopise od Henri Perruchota, jsem pro vás vyhledal a seřadil tato Gauguinova slova:

Kam jdeš? Zeptala se mě krásná asi čtyřicetiletá Maorka.

Jdu si najít ženu, odpověděl jsem.

Jestli chceš, jednu ti dám. Je to má dcera.

Tak dobrá, dojdi mi pro ni.

To děvče, asi čtrnáctileté dítě, mě okouzlovalo a děsilo. Co se děje v té duši? A já jsem byl pro ní tak starý! Moje nová žena byla málomluvná, melancholická a posměvačná. Maorská duše se nevydává ihned, je třeba velké trpělivosti a studia, aby se jí člověk zmocnil. Miloval jsem Téhuru a řekl jsem jí to, a to jí rozesmálo: dobře o tom věděla! Zdálo se, že i ona mě miluje, - ale nic neřekla. Ale někdy v noci blesky brázdily Téhuřiny pokožky…. Zlato Téhuřina obličeje zaplavovalo radostí a jasem vnitřek příbytku i okolní krajinu.

Oba dva jsme byli tak dokonale prostí! Jak bývalo krásné ráno, když jsme se spolu šli osvěžit do sousedního potoka, tak nepochybně chodívali v ráji první muž a první žena.

Tahitský ráj, nave nave fenua . . .“

Paul Gauguin zemřel ve věku 55 let. Stalo se tak 8. května 1903 v Atuoně na ostrově Hivaoa, kde byl pochován. Na Tahiti a Markézách po něm zůstaly 2 děti, v Evropě 5. Ve všech známých světových galeriích stovky obrazů, v Národní galerii Praha známý obraz Bonjour, Monsieur Gauguin a ve Štěpánově dvě neumělé kopie, 8 bibliografií a jeden okouzlený Slávek. -sv-

Reprodukce obrazu Ta matete (Na trhu) z německé monografie Paul Gauguin (1971)

Originál olej na plátně 73x92 cm z roku 1892 najdete v Kunstmuseu v Basileji 

  45 let stará kopie Gauguinova obrazu Ta matete - tempera na plátně z roku 1971

  Moje plátno má jinačí rozměry 35x50 cm, tak jsem musel holky trochu rozsadit :-) 

Pravděpodobná Gauguinova inspirace, stará dobová fotografie aparima od Gustava Spitze