Našel jsem obrázek

Našel jsem náhodou včera večer na internetu obrázek, který mě oslovil. Vystihuje totiž moje pojednání o duši nazvané Ono to existuje!, či moje verše Kdyby. Nebo ne vystihuje, ale lépe řečeno ilustruje. Takhle nějak to je, takhle nějak to bude, až jednou ...

"A co když nepoletíš nahoru, ale dolů,"  řekl mi jízlivě na to můj vnitřní hlas.

"Já bych chtěl ale nahoru," odpověděl jsem mu.

"Tak se podle toho chovej!" zakončil striktně moje rozjímání hlas.

"A podle ČEHO se mám podle Tebe chovat?" volal jsem za ním. Už neodpověděl.

No řekněte: Podle čeho se má obyčejný smrtelník chovat? Podle Desatera? Podle Zákona? Podle své Touhy? Podle Ostatních? Ne, ani jedno nevystihuje to, na co jsem se ptal. 

Desatero? To je jasné a dané, ale vadí mi na něm až dosud znění prvních tří přikázání a pak taky to, že se někdy neslučuje s Touhou, která nemusí být vždy odsouzeníhodná. To přeci sami taky víte. No, nepožádej manželky bližního svého, když ten jí bije a ona se vám líbí?! Je to hřích a nebo vysvobození? :-)

Zákony společnosti? Ty bývají často tendenční, nedokonalé, či nesrozumitelné, a proto je nectí mnohdy ani ti Ostatní, ani Vy. 

Takže co je psáno, není dáno? 

Ne, tak jsem to nemyslel. Co je prožito s láskou a bez uzardění, to je dáno! Bez uzardění a v souladu s tvým svědomím. Tak je třeba žít a večer ke spánku uléhat. 

Kdo mi to řekl? Asi moji bohumilí rodiče Bohumil a Anna svým přístupem k životu.

A proto se snažím a chci pokorně chovat i psát tak, abych se nerděl sám před sebou a před svým svědomím. A jednou možná i před Nimi. Nebo i před Vámi?

Našel jsem obrázek na internetu. Nebyl na titulní stránce Strážné věže, ani to nepovažuji za výplod čísi nebo snad i moji fantazie. Mohl by klidně ilustrovat známou knihu Život po životě, ale já ho našel pod článkem o tajemné hoře Ambondrombe na Madagaskaru, která má prý být vstupní bránou do jiné dimenze. Já ale až na Madagaskar putovat nebudu a už asi ani nedokážu. Usnu jednou někde pod stromem v polích blízko svého rodiště. A usnu s čistým svědomím. 

Asi tak jako dnes v sobotu 21. července 2018 půl hodiny po půlnoci. Stanislav 

  Nebyl bych to já, abych to nezlehčil: Mám mezi svými vtipy jeden trochu podobný. :-)

A takhle se mnou jarní touhy zamávají každý rok KULE76 (i 2018)