Moje přísahy a sliby

Minulý režim, ve kterém jsem strávil svoje dětství a mládí, si na přísahy potrpěl. Bral jsem je tenkrát vážně, o čemž svědčí skutečnost, že si dodnes jejich text pamatuji. Dnes se jim sice již jen usmívám, ale tenkrát, v dětství, nás propaganda natolik zpracovala, že jsme to vážně brali všichni.

Začalo to slibem Jiskry. Ten zněl:

Slibuji dnes přede všemi, jako Jiskra jasná, chcí žít pro svou krásnou zemi, abych byla šťastná!

To jsme museli recitovat jak holky, tak kluci, přestože by kluci radějí slibovali: ...abych byl šťastný!. Jenže ono by se to pak nerýmovalo a hlavně mělo tam být: aby byla šťastná! Myšleno ta naše krásná země, to jsem pochopil až dnes - skoro po 60-ti letech! :-)

Na Slovensku měli jemnější, srozumitelnější a taky roztomilejší variantu:

Domovina moja krásna, sľubujem ti v tento deň, že ja, tvoja iskra jasná, tebe k sláve vyrastiem. 

Těm se to přísahalo! Pod to bych se taky klidně a rád podepsal. Tomu jsem rozumněl.

Propadli jsme tenkrát stádovému efektu - když všichni, tak všichni. Učitelé nás tam museli směrovat a rodiče se nám to báli zakázat. No nedivte se, šlo o existenci rodiny. 

Pokračovalo to slibem Pionýra. Ten si taky pamatuji:

Já, mladý Pionýr Československé republiky, slavnostně slibuji před svými druhy, že se budu učit a jednat tak, abych se stal platným občanem své socialistické vlasti.

Sice ho lze v análech nalézt trochu košatější, ale já jsem ho sliboval tak, jak jsem zde uvedl. Tady naštěstí chyběl slib vedoucí straně, to teprve mělo přijít.

V těch letech jsem taky docházel na katechismus a ke svatému přijímání do kostela. Tam se přísahat a slibovat nemuselo nic, ale hřešit se nesmělo. To si taky pamatuji dodnes spolu s desaterem.

Zda se skládal slib do Socialistického svazu mládeže (SSM), nevím, to jsem již na střední škole odmítal. To bylo těsně po 68. roce. Měl jsem dobrou výmluvu, každý den jsem do školy dojížděl vlakem přes 30 km a na mimoškolní aktivity jsem tudíž neměl čas. Tak jsem nyní využil Google a mládežnický slib pro vás vygůgloval.

"Stávám se členem SSM, abych svou prací a svým životem přispěl k budování a obraně socialistické vlasti."

No a pak přišla vojna. Ne sedmiletá s Turkem, jak v Princezně ze mlejna, ale dvouletá základní vojenská služba. Tam byla přísaha povinností, jinak tě čekal kriminál. Slova přísahy zněla takto:

Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa.

Ta přísaha byla taky košatější, nemuseli jsme ji naštěstí odříkávat celou, režimu stačilo, že jsme hromadně na náměstí zařvali: "Tak přísahááám!"

Tím ale výčet mých slibů nekončí. Jako malý kluk jsem mockrát přísahal:

Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí! anebo Na holý pupek!

Až na tu duši, to byly přísahy nevinné, myslím ale, že se s tím moje duše vyrovná. A jak to bylo s tím kočičím svědomím, jsem pak taky a dokonce hned 2x poznal, když jsem předtím absolvoval před odávajícím sliby manželské:

Na dotaz: Berete si zde přítomnou nevěstu XY dobrovolně a z lásky, jsem rád a dobrovolně odpovídal: ANO! a svůj láskyplný slib se snažil dodržet, dokud to šlo.

Slíbil jsem taky při narození moji poslední dcery Štěpánky, a to jen sám sobě, že jí dovedu k dospělosti. Narodila se nám totiž až v mých 43 letech. Svůj slib jsem si splnil a dokonce přeplnil. Jsem nyní vděčný za každý ten rok i den navíc. :-)

Aby všem těm slibům nebylo dost, tak jsem se po sametové revoluci zapletl s děvkou politikou a zase každé 4 roky 6x po sobě sliboval:

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu města a jeho občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky."

Naposledy jsme si dali v listopadu před sedmi lety u verpánku slib stvrzený podáním ruky s kolegou místostarostou, že do toho půjdeme znovu spolu. Nebyl jsem to já, kdo ten slib ještě ten den porušil a kdo tím úplně všechno pos..l! Ale na druhou stranu to možná bylo dobře, další čtyři roky s ním bych asi nepřežil. S kudlou v zádech se to opravdu nedá!

Na Slovensku se ještě taky skládá slib starosty, toho jsem byl naštěstí již ušetřen. U nás totiž stačí slib zastupitele. Přesto i jako starosta, i jako manžel, jako voják a pionýr s otazníkem, ale jako kluk, kolega a jiskra jasná určitě, jsem svých slibů vždy dostál, ať si o tom kecá či myslí, kdo chce, co chce a říká třeba: Sliby - chyby! :-) -sv-

To mně rozum nebere!? Přísahám!