Kritzner a spol.

Termín následný proces z chronologického hlediska neplatí pro soud s první skupinou "Kritzner a spol." Proces proběhl již 19. května 1951 tedy celé čtyři měsíce před procesem s Hořínkovou skupinou. 

Ladislav Kritzner z Leštiny u Světlé nad Sázavou byl zmiňován již v kapitole, která se týkala zahájení Hořínkovy činnosti. Přislíbil Vladimíru Krškovi a později i Karlu Hořínkovi, že v Leštině a okolí vytvoří několik ilegálních skupin. Skutečně se mu podařilo pár lidí napojit. Skupina však žádnou činnost nevyvíjela. Pouze Kritzner informoval Hořínka o strojní stanici, o JZD a o místních podnicích. To bylo později u soudu dokladováno jako zpravodajský materiál. Kritznerovi se také podařilo zapojit do své skupiny vrchního strážmistra SNB Práška z Leštiny. Vyprávěl mu, že v kraji existuje odbojová síť a že v případě převratu by on jako policista mohl mít potíže. Prášek se tedy zapojil do skupiny a podal Kritznerovi informace o vybavení své služebny. 

Poslední Kritznerovou akcí bylo převzetí zbraní od Marečka, který je předtím s Hořínkem získal od Mojžíše. Kritzner zbraně vyčistil a ukryl. Vysílačku, kterou také obdržel od Marečka, měl za úkol opravit. Po zjištění, že opravit nelze, ji po domluvě s Marečkem vyhodil do rybníka. StB zatkla Kritznera v květnu 1950, dva měsíce po zatčení Hořínka. Zatčení ostatních z jeho skupiny přišlo o měsíc později. Příprava procesu trvala rok. Nakonec bylo souzeno 7 lidí, všichni z Leštiny nebo z kilometr vzdálených Dobrnic.

 

Prvních pět ze skupiny bylo odsouzeno celkem na 65 let odnětí svobody. Poslední dva tresty byly mírnější, dohromady 5 let.

 

V Brně byli dne 19. května 1951 odsouzeni 

Ladislav Kritzner na 18 let (1914, Leština u Světlé), 

Antonín Prášek na 17 let (1901, Leština u Světlé), 

Josef Lebeda na 8 let (1914, Dobrnice), 

Josef Štros na 10 let (1917, Leština u Světlé), 

Prokop Šmirous na 12 let (1904, Leština u Světlé), 

Josef Zelený na 3 a půl roku (1918, Leština u Světlé),

Růžena Burešová na 1 a půl roku (1895, Leština u Světlé).

 

Kdo to byl Karel Hořínek? 

 

Prvorepublikový důstojník, pak úředník loajální s německými okupanty.

 

Je možné či dokonce pravděpodobné, že Karel Hořínek byl provokatér StB a jeho "protistátní" činnost byla pouze předstírána. Tuto hypotézu podporuje rovněž jeho již zmíněná minulost. Velká část provokatérů a spolupracovníků bezpečnosti v této době vycházela z řad konfidentů gestapa a jiných kolaborantů. Tito lidé byli pro Státní bezpečnost většinou snadněji využitelní. Předně šlo často o osoby s nepříliš pevným charakterem, které nebylo těžké za příslib určitých výhod získat pro spolupráci. Navíc kvůli vysokým trestům od retribučních soudů je bylo možné snadno vydírat, například slibem odpuštění zbytku trestu za určitou protislužbu. V Hořínkově případě mohla být onou protislužbou činnost provokatéra zakládajícího "odbojové" skupiny na Vysočině.

 

V období od konce září 1949 Hořínek často střídal pobyty. Mezi nejaktivnější spolupracovníky zapojené v tomto období patřili truhlář Ladislav Kritzner z Leštiny a rolník Antonín Hušek z Bučic. Oba se s nadšením zapojili do činnosti a slíbili vytvořit síť skupin. Kritzner později Hořínkovi oznamoval, že založil pět skupin. To bylo zřejmě nadsazené, jisté je však to, že v pozdějším procesu s Kritznerem bylo odsouzeno značné množství lidí z Leštiny a okolí.

Koncem února 1950 vydal se Hořínek společně s Marečkem ke Kritznerovi do Leštiny a schovali u něj vysílačku. V noci se vydali k Vepříkovu za Mojžíšem pro zbraně.

V březnu 1950 byl Hořínek zatčen v Praze, následně do roku 1952 bylo zatčeno na 150 lidí, Hořínek byl odsouzen za velezradu k trestu smrti a popraven 7. února 1952. 

 

Veřejnost sice zná Miladu Horákovou, Rudolfa Stránského, Vlado Clementise, ale i na venkově a u nás na Habersku se popravovalo, zavíralo ve vykonstruovaných procesech, kde na jejich počátku stáli udavači, provokatéři a konfidenti. To byli a jsou i dle mé osobní zkušenosti ti nejpodlejší z křivých a podlých. -sv-