2x čtyři atributy
28.03.2018 00:28
Byli jsme spolu až do tvých devíti let den co den, noc co noc. Chodili spolu na procházky po městě, jezdili na výlety, učili se poznávat auta, ptáky, věci a lidi kolem. Dodnes si pamatuji tři příhody z dob, kdy ti byli asi tak tři roky:
- Na pískovišti pod barákem jsme zahlédli v trávě poskakovat černého ptáka se žlutým zobákem. Sledovali jsme ho spolu a já se tě tíše zeptal: "Víš, co to je za ptáka?" Chvíli si ho pozoroval a pak odpověděl: "Paček? Kokos? Paček." Rozesmálo mě to. "To je kos, ty Kokosi :-)"
- Při návratu z procházky jsme někde pod poliklinikou narazili na chodníku na zaparkovaný plátěný Velorex. Vzadu měl jen jedno kolo a výfuk, vpředu dvě kola a dva světlomety. Uvnitř sedačky a volant. Byl jsi z toho div živ. Obíhal jsi Velorex kolem dokola a volal: "Motolka. Auto. Motolka. Auto."
- Tu třetí nalezneš mezi Fejetony hned v úvodním odstavci jednoho z nich zde.
Pak jsem najednou z tvého domova odešel. Sice ne moc daleko, dál jsme se mohli vídat, věděli o sobě, občas jsi přišel na návštěvu, já ale ne. Vzal jsem tě párkrát na výlet (na Sněžku, na Matějskou pouť, na letiště u Železných hor, na služební cestu do Prostějova). Koupil jsem ti kolo, platil ti ještě nějaký čas obědy ve škole, pomohl ti přepravit bicí soupravu do zkušebny, asistoval jsem u šití tvé rozbité hlavy. Ale nebyl jsem, nemohl jsem být, s tebou doma.
Jednoho dne jsi mi napsal levačkou od srdce dopis. Dodnes ho mám schovaný. Tady je:
Zas tak mockrát v životě jsem nebrečel. Po přečtení tvého dopisu však ano. Tajně a potichu jsem slzy polykal. I teď se mi lesknou oči.
Někdy v 15-ti jsi mi poslal svoje první texty. Taky je mám dodnes schované. Pak jsem tě slyšel bubnovat a taky si poslechl tvé první nahrávky s tvojí první kapelou.
Když o mně jeden ubožák zas_tupitel za tiché podpory svých kumpánů psal oranžové pamflety, poslal jsem svým dětem omluvný mail s vysvětlením. Ty jsi mi tenkrát odpověděl:
"Tati, omlouvat se nám nemusíš. Já jsem pyšný na to, že jsem Vrba :-)"
Dost podobně odpověděli i další tvoji sourozenci.
Řekl jsem si tehdy sám pro sebe:
"Slávku, dobrý bude. Jsou čtyři základní hodnoty života: LÁSKA, SRDCE, ROZUM a TVÁŘ. Tu první jsi prožil na plný pecky a ty tři zbylé přitom neztratil."
Nikomu jsem se s tím však nechlubil. Držel to v sobě a žil si dál, jak jen to nejlíp šlo, jak jen nejlíp jsem uměl. Pykal za to, co jsem si pro lásku zavařil.
Ty jsi si šel svou cestou a tou pro tebe byla a je hudba. Se svou originální a nezařaditelnou skupinou ULTIMA jsi vyhrál soutěž amatérských rockových kapel Skutečná liga 2014, sestavil a s kamarády nahrál album Živel a Všechno je jinak, natočil si s nimi čtyři videoklipy (Šílený Max, Planeta 5, Proklínám, Voda) a absolvoval dvě dlouhá turné rok po sobě se skupinou ŠKWOR.
Když se tě loni před koncertem v Jindřichově Hradci zeptali, v čem spatřuješ úspěch skupiny ULTIMA, odpověděl jsi na kameru:
Jsou tam základní čtyři atributy, který jsou potřeba. A to je ENERGIE a to je tadyten člověk za těma bubnama, SRDCE jsem já, Mára je MOZEK a Roman je na záchodě, ale to je TVÁŘ.
To je, co? Náhoda? Nejspíš. Hříčka osudu? Taky možná. Ale trochu mě z toho mrazí.
Teďka jsem na tebe, Pavle, popravdě pyšný zase já, když tě vidím a slyším zpívat:
Ve znamení Kozoroha tu teď prosím Boha,pomoz nám!Tvůj smích a Tvý slova tu chci slyšet znova,jak je znám!Na co mi jsou čtyři stěny, když tu sám bez svý ženyusínám!No hvězdy jsou nakloněny, přišel čas dělat změny,přijímám!
táta Stanislav
—————
