Copak někdo může..?

Říká se, že nejlepší historky píše sám život, a říká se to zajisté oprávněně. Pár jsem jich už ve svých fejetonech taky převyprávěl. Naposledy snad Kamínek pro štěstí, před časem to bylo třeba vánoční konstatování malé Báry:  "To je dobře, že teď už máme svět barevný!", anebo ještě předtím slavná hláška ledečského exstarosty: "Pane inženýre, budete muset jít dolů pěšky!" 

Abych si nedělal šoufky jen z cizích, přidám dnes jednu úsměvnou historku z mého rodinného okruhu, který je natolik široký, že se jich tam pár taky najde. Vděčným tématem pro nás chlapy jsou třeba tchýně. Ty jsem měl už dvě. S oběma jsem vycházel a stále ještě vycházím dobře. Oběma jsem také vlastníma rukama rekonstruoval mimo jiné i koupelnu. A s tím je spojeno historek hned několik. Tady je jedna z nich:

Pokládal jsem zrovna v koupelně dlažbu, když tu se přes chodbu z vedlejšího pokoje ozvalo: "Stando, pojď sem, honem! To snad není možný, pojď se na to podívat!"

Vstal jsem od rozdělané dlažby a šel do pokoje a zeptal se: "Co se děje?"

"No poslouchej. Oni tady v televizi oslavují nějakýho chlápka za to, že vynalez myš! Copak někdo může vynalízt myš? Vynalízt se dá přeci nějaká věc, stroj, nebo nejakej vynález, ale myš! Že je to blbost?" divila se moje tchýně.

"No on ten chlápek nevynalezl živou myš, ale počítačovou myš, co se drží v ruce a jezdí se s ní po stole," vysvětlil jsem s úsměvem. 

"Ahá, tomu se řiká myš? Já tomu řikám žába. Tak to jo, takovou myš moh asi vynalízt. A proč ho tu teď tak oslavujou?" uklidnila se tchýně.

"Asi, že včera umřel," řekl jsem suše a šel zpět do koupelny k rozdělané dlažbě. Při práci mě pak napadlo, že bych mohl taky něco vynalézt. Třeba bublinku do vodováhy. :-) -sv-