Budníček menší

Ornitolog ze mně nebude, napsal jsem v minulém fejetonu. Jenže hned druhý den jsem měl ve své chalupě zase ptačí návštěvu. Nechal jsem otevřené dveře do verandy a když jsem se vrátil, cosi tam poletovalo. Nejprve jsem se lekl, že to je netopýr. Malinký, rychlý letec se zamotával do záclon, narážel do oken do stropu a ne a ne se dostat na svobodu. Byl z toho již tak vyjukaný a vysílený, že se mi ho podařilo celkem snadno na parapetu okna polapit, když tam usedl a oddychoval. Celý celičký se mi vešel do dlaně, jak byl malinký. Malinký, ale čiperný. Tu mi z dlaně vykukoval zobáček, tu ocásek. Tak tohle určitě nebude Aštarův vrabec, ani Džunganův brabec. To bude něco mnohem menšího a vzácnějšího. To si musím vyfotit. 

Došel jsem si pro foťák, ale co to? Nefunguje! Mrknu na displej a tam se píše: "Plná karta!" Tu ale s ptákem v hrsti nevyprázdním. To tak akorát sebe. :-) Naštěstí jsem měl ve verandě odloženou plastovou krabičku od rajčat a do ní jsem toho neposedu na chvilku uschoval a krabičku zatížil klíčem 13 na 17. To ten trpaslík snad nezvedne. Obrázky z karty jsem stáhnul do PC a ještě raději vyměnil baterie, aby mě ten přístroj nepřekvapil další hláškou: "Vyměnte baterie!" což dělá rád a často. Ptáčka v průhledné plastové krabici jsem si vyfotil, ale byl jsem si vědom, že plastová krabice není zrovna čirá, tak jsem se snažil ptáčka znovu polapit, že si ho vyfotím na dlani. Jak jsem však nadzvedl krabici, využil ten lumpík první škvírku a frrr byl pryč.

Zbyla mi po něm jedna nepovedené fotografie a pár záznamů v mé vizuální paměti. Usedl jsem tedy hnedka začerstva k publikaci Ptáci v zahradě a na poli a hledal něco malého, šedohnědého s delším zobáčkem a ocáskem. Ani ne moc dlouhého, asi tak do 10 cm. Našel jsem Budníčka menšího a jeho fotografii jsem si pak vyhledal i na Google přesně v té pozici, jak jsem si ho chtěl vyfotit já. 

Když teda nebudu ornitologem, čím budu, když se zajímám o ptáky? "Ptáčníkem! Mami, tati, já budu ptáčníkem!" Ale co ten ptáčník vlastně dělal? Chytal ptáky, to vím, ale proč. Přeci je snad nejedl! Nějakého španělského bych si klidně dal. Modrého? Fujtajfl! A Budníčka? To by byla jen taková jednohubka! Tak jsem do vyhledávače napsal: "Kdo to byl ptáčník?" Google mi nabídl různá jména doktorů, makléřů, finančních poradců a jiných osob samostatně výdělečně a internetově činných a různých dalších "šmejdů". Tak jsem změnil svůj dotaz na: "Co dělali ptáčníci?" a dozvěděl se toto:

Ptáčník - viz čižbář. Obchodník s drobným ptactvem, zejména zpěvným. Též ptáky choval, množil a potom prodával.

Tady jsem si zase za slůvkem "množil" představil Jak jsem přeřízl slepici a tak jsem radši vyhledal odkaz na toho čižbáře, což mi zní slovensky. Tam toho psali víc: 

Čižbáři - neboli ptáčníci. V daném případě sice nešlo o řemeslo, ale o obživu, byť z dnešního hlediska určitě nikoliv bohulibou. Po brtnicku se jí říkalo "chodit na sojky". A na štěstí se již ve 30. letech minulého století těžko hledali nějací pamětníci. Ale bohužel v dávnější minulosti se chytáním zpěvného ptactva - čižbou vskutku někteří lidé i v našem okolí živili. Ptactvo se odchytávalo pomocí živé sojky, narozdíl od "panského" lovu, kdy se používal výr. Když začala sojka "skřehotat", tak se ptáčkové slétali a usedali na polepené větvoví - vějičky. Polapené ptáčky vykupovali překupníci a prodávali je do ciziny. Čižba bujela naplno ještě v 80. letech XIX. století, ale poté již přicházela přísně zákonná omezení, vyvolaná především místními hospodářskými zájmy (ochrana přírody, péče o lesní hospodářství). Kromě vějiček se používalo i síťových pastí - tenat, tenátek či tenetek.

Tak se ještě podívám, zda čižba je v seznamu volných živností, vstoupím, nelekejte se, ne do ODS, ale mezi OSVČ, sojku ani tenata nepotřebuji, když chytám ptáky přímo do hrsti, a stanu se ne ornitologem, ani ne ptáčníkem, ale čižbárom. Ej, čižba! :-)  -sv-