Zprávy ze zajetí II
07.09.2017 00:07Dědova bratra Františka Matěnu jsem objevil na kartičce Korespondence zajatce z 13.4.1915 - viz zde. V pátrání po jeho osudu pokračuji dál. Zatím jsem se nemusel ani nikam daleko vypravit. Stačilo přejít náves, navštívit moji sestru Aničku a tam se našly další kartičky se zprávami ze zajetí. U naší sestry Jarky v Kolíně mají zase být nějaké fotografie. Ty snad seženu příště. :-)
Na Sdělení odboční kanceláře pomocného spolku Červeného kříže v Čechách z 5.9.1915 je uvedeno:
František Matěna, 21. pěší pluk ??? 1/IV, narozen 1892, náb. řím. kat., domovská obec Tis, kraj Čáslav, byl zajat 24. X. 1914, zdravý, místo zajetí Jegorievsk, Evropská část Ruska.
Zprávu obdržel Josef Matěna, horni lesi hajovna u Nové Vsi p.p. Světlá n. Sáz.
Z další Poštovní kartičky z Jegorievsku v gubernii Rjazaň z 13.4. se dochovala jenom půlka a na útržku zprávy lze rozpoznat adresáta ("Velectěný .......f Matěna"), v nadpisu uvedeno jméno "paní Kvačová!" a dále úryvek srdečného pozdravu "se vzpomínkou jak se Vám daří?" a na závěr nesrozumitelný pozdrav "Šece (všichni?) od Berg (hor?) z Bohem".
V Jegorievsku v gubernii Rjazaň však 23-letý František neskončil. Na další objevené Poštovní kartičce, tentokrát již klasickém korespondenčním lístku, nacházíme poštovní razítko z Taškentu s datem 22.8.1915. Taškent se nachází o 3334 km jihovýchodně v Uzbekistánu! Jak se tam František dostal a kudy putoval? Kdo ví? Na druhé straně lístku je tato zpráva:
Drazí rodičePřijměte odemě srdečnýpozdrav z milou vzpomínkoujsem zdráv též myslím že u Váspři stálém zdraví ????nyní se nacházím ve střední Assiiještě jednou pozdrav na všechny známéváš věrný Fráňa
"Po cestě jsme se většinou zásobili jídlem sami, jak to prostě šlo. Teprve v Moskvě dostali jsme najíst a jeli jsme dále až do Samary a dále až do Taškentu. Zde byl několik dnů odpočinek stále ve vlaku a my chodili prohlížet město. Celý vlak jel dále až do Skobelova a byli jsme nahnáni do lágru. Měli jsme zde možnost se očistit, protože po celou cestu jsme se nemyli."
Zde jsem byl až do roku 1917 do březnové revoluce v Rusku, když se zmocnil vlády Kerenský. .... Pak se zase pracovalo, a když nastala revoluce, bylo po práci. Zajatci dostali částečnou svobodu a mohli si najít jinou práci. Já jsem tam zůstal a ještě s jinými nás dali do lágru. Když se ruská carská armáda rozpouštěla, zůstali v kasárnách jen důstojníci a šarže. Jinak armáda, totiž mužstvo, byli jen dobrovolníci? Říkalo se jim „krasnoarmějci".
—————