Zima se vrátila

Zima se nám vrátila a ptáci taky. A to za tři dny bude první jarní den a na zahradě jsem v týdnu zaslechl už i špačka. V sobotu ráno pak zase sníh! Před osmou ranní jsem nasypal do sněhem pocukrovaného krmítka hromádku semínek slunečnice a za chvíli to začalo. Nejprve se objevil šéf Brhlík, kterého obletovaly neposedné subrety Koňadry, Modřinky a Babky. Křoví jim dělali Vrabci, ti tu samozřejmě nesměli chybět, Odkudsi také přilétli Zvonci, zřejmě ze Říma, a v půl deváté se na scéně objevily i pýřícící se Pěnkavy a jejich namazaný strýček Hýl a nakonec i principál černý Kos. Celý ptačí cirkus za oknem! Jen Mlynaříci chyběli. Ti asi staví za rybníkem hnízdo. Úžasné představení! A když všichni protagonisté zmizeli, objevil se u krmítka letos poprvé i Jeho Veličenstvo Strakapoud! Visel tam zkroucený na jabloni a zespoda byl celý bílý jak salám Čeřínek.

"To byla zřejmě jejich letošní derniéra představení Všechno lítá, co křídla má," řekl jsem si, "mí ptačí kamarádi, stejně jako paní Zima se se mnou přišli rozloučit a poděkovat, že jsem na ně těch pár měsíců pamatoval." Stál jsem tiše a nehnutě za oknem a sledoval to hemžení u krmítka. Jak na stanici metra Muzeum. Jedni dovnitř a druzí ven. To je ale šrumec! Hromádka slunečnicových semínek po chvilce zmizela. Otevřel jsem okno, ptácí se rozprchli a já do krmítka nasypal další várku, okno zavřel a trochu poodstoupil dovnitř světnice. Za chvíli byl ten ptačí cirkus zpět a opět ve stejném pořadí a obsazení. Pouze Jeho Veličenstvo se již neukázalo.   

"Jen si dejte do volátka, přátelé, budete mi chybět. Ale já si vás na jaře vyhledám na stromech, v lesíku za rybníkem, na polních cestách a křoviskách podél cest. Naučím se vás ještě rozpoznávat podle hlasu, abych vás v té záplavě zeleně dokázal snadněji identifikovat. A až vyvedete svoje mladé, tak jim nezapomeňte vyštěbetat, že v chalupě u rybníka, kdy žije takovej fousatej dědek s velkým nazrzlým psem, najdou v zimě za oknem vždy plné krmítko. Na to se můžete, dokud budu živ, spolehnout."

Ptáci vyzobali, co mohli a odlétli. Zřejmě k sestře Aničce. Ta už je za oknem určitě vyhlíží. Naložil jsem do krbových kamen a šel si taky něco ukuchtit k obědu. 

Příští zimu sem na chalupu musím pozvat svoje ptáčata vnoučata, ať taky vidí to ptačí divadlo a dokážou pak i bez smartphonu rozpoznat Who is who. Mohlo by se jim to v životě někdy hodit. -sv-