Včera šedivák - dneska sýkorka

Včera jsem touto dobou dopisoval fejeton o první jinovatce a mrazu u nás na chalupě, dnes šedivák vystřídala sýkorka. Celý půlrok jsem ji neviděl, létala si asi někde v luftu a dnes v 08:33 mi zaklepala na krmítko za oknem, jakoby chtěla říct: 

"Slávku, vstávej, krmítko je prázdné!" 

Připomněla mi tím psa Falca, který mě taky upozorňuje decentním poklepáním svojí chlapáckou tlapou na misku, že nemá co pít nebo jíst. Zrovna deset minut před sýkorkou tak činil a činiti bude, dokud nevstanu od počítače a misky nenaplním. On se jich pak třeba hodinku ani nevšimne. Jen mě tak zkouší, vyzývavě na mě čumí a vrtí ocasem: 

"Dědku, kde je žrádlo? Jak si to vůbec představuješ?!"

Ale zpěť k sýkorce. Opravdu by mě zajímalo, kde se toulala. Několikrát jsem si na ni a její kolegyně během léta vzpomněl. Koneckonců jako i na jiné kolegyně. :-) Kosi a vrabčáci, ti se drželi u chalupy pořád, ale sýkorky ne. Kde byly? Kde se toulaly? Znáte přeci taky ty otázky. :-)

Když něco o ptácích nevím, mám tu po ruce Atlas ptáků. Jdu se tam hned mrknout. Sýkorky najdu v dílu Ptáci v zahradě a na poli. Dočetl jsem se tam, že taky žijí v lesích a budují si hnízda nejen v dutinách stromů, ale i zdí a v budkách. Na Wikipedii jsem se navíc ještě dozvěděl, že: 

Žíjí v páru = monogamně, v zimě se pak shlukují do hejn. Přirozeně hnízdí v dutinách stromů, ovšem jsou velmi přizpůsobivé, a tak běžně obsazují hnízdní budky a zahnízďují i na řadě jiných míst (v hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech strak a veverek, poštovních schránkách, v zemních děrách). 

Žádnou budku tu nemám a dutinu také ne, už se mi po nich ani nestýská :-), tak musely být někde na stromech. Těch je všude kolem plno a housenek taky. S mrazem asi housenky již k mání nejsou a mražené jim nechtnajm tak vylezly z děr, trubek a cizích hnízd a dědek v chalupě u rybníka jim bude zase dobrej, co? 

A to já zas budu rád dobrej a hodnej. To já umím. :-) Říkaly mi to o prázdninách i mladinké cikánky s velkými bílými mašlemi ve vlasech, které k nám do vsi přiletěly prý z děr v Praze asi místo těch sýkorek. Volávaly mi pod oknem: 

"Pane Slávek, pane Slávek, můžeme se podívat na vaše prase a králíky?" 

Ty prý v Praze nemají. Ani slepice. Ty tu nemám zase já, jde to žít i bez nich. :-) Vždy jsem těm snědejm cácorkám s mašlemi vyhověl, otevřel jim chlívek k Vaňkovi a dvířka králíkárny a ony se tam nahrnuly, až jsem měl strach ,aby je vypasený Vaněk nerafnul. Párkrát se po nich opravdu ohnal, Ráchel dokonce chytnul za ruku, když se mu nelíbilo, že rušeji jeho kruhy. Naštěstí nestiskl. Cikánky pištěly a upalovaly pryč a za plotem na mě volaly: 

"Jste moc hodný, pane Slávek! Ale ten Vaněk je zákeřnej. :-)"

A za pár dní přišly zas a přivedly další kamarádky. Nafintěné jak o pouti. Jo, to se to z těch sociálních dávek hezky žije. :-) Vlastně já bych měl být zticha, vždyť i já teď žiji z důchodu!

A sýkorkám začnu zase brzy poskytovat taky své sociální dávky. Vyplácím jim je každý den v podobě semínek slunečnice. Tak tři hrsti denně pěkně do krmítka na parpetu za oknem. Ony se tam potom slétnou v maskách Anonymouse a přivedou sebou taky svoje kamarády. Sehrávají mi tam každý den po celou zimu úžasné divadlo a kolem jabloní za oknem je pak na bílém sněhu naseto šlupičkami z těch semínek, které jim moc nejedou. Pochutnávají si pouze na jadérku uvnitř semínka. A s jakým gustem a fortelem! Jsou to čiperky. Jen na mě nevolají: 

"Pane Slávek, jste moc hodný!"

To si už musím domyslet sám. I když s nimi sám vlastně nejsem. :-) -sv-

Když si po sobě čtu a opravuji ten dnešní fejeton, tak se mi přitom vybavil obsah včerejší mailové odpovědi od mé dcery Štěpánky. Ta mi večer v reakci na moji korespondenci s obecním úřadem v Sázavce napsala:

"Ty i žádost o hrob sepíšeš jak pohádku. :)"