Vánoční vstávání

Jako malý kluk jsem vždycky na Vánoce nemohl dospat. Od časného rána jsem se motal kolem maminky, s čím že potřebuje pomoc. Zatopit v kamnech, zabít a naporcovat kapra, nastouhet z housek strouhanku, přinést ze sklepa brambory a ze stodoly stromeček. Teď, když se na chalupě budím sám a mohl bych si klidně pospat až do rozednění, tak mě pro změnu nenechá dospat můj pes Falco. Letos o Vánocích to však přesáhlo všechna očekávání a všechny meze taky.

V předvečer Štědrého dne mě na chalupě přepadli moje tři nejmladší a stále ještě svobodné děti. Domluvily se na mě a dorazily kolem páté sice každé jiným autem, ale všechny tři v podstatě současně. Bylo to u nás před vraty jak o svatbě, nebo o pohřbu? No to je jedno, bylo tu prostě plno. Sousedky za záclonou se mohly přetrhnout. Falco nevěděl, koho má dřív vítat, poskákat a očuchat. Nedal jim pokoj po celý večer, co se mnou na chalupě strávily. 

Já říkám děti, ale Pavlovi je třicet, Davidovi 24 a Štěpánce 20 let, tak dál už nebudu dodržovat shodu podmětu s přísudkem a budu o nich psát s měkkým "i". Sešli se takhle dohromady na chalupě snad poprvé. Občas každý z nich za mnou zavítá, ale všichni tři najednou, to tu ještě nebylo!

To i Falca rozrušilo natolik, že po jejich odjezdu celý večer očuchával židle a křesla, na kterých seděli, nahlížel okny na všechny světové strany, hlídal domovní dveře a byl jak u vytržení. 

Na Štědrý den u dveří ležel už od časného rána, jako by věděl, že se Štěpánka brzy vrátí. Přijela až před polednem a neměla na něho moc času a já taky ne. Štěpánka se pustila do úklidu a výzdoby seknice a já v kuchyni zápasil se čtyřkilovým kaprem. Zabil jsem ho již den předem, ale porcování toho mobydika jsem si nechal až na Štědrý den a dalo mi zabrat. Hlavu, kůži a vnitřnosti jsem dal vařit pro prasíka, vařené mlíčí a velké kosti z hlavy jsem však z kastrolu dal stranou pro Falca. Ten to smlsnul, jak malinu. Pak ještě dostal od své paničky nějakou tu mlsku a ode mne večer všechny kosti asi z pěti rybích řízků, které jsem postupně spořádal já sám. Štěpánka rybu nejí, tak mám do konce roku o jídlo postaráno a proto jsem si pár syrových rybích kousků dal na mrazák. Navečer jsem sice Falca pustil na dvorek, aby se vyvenčil, ale do půlnoci toho společně s námi stláskal až až. Jen skleničku vína jsem mu nenabidl. :-)

A tak se stalo, že místo toho, abychom si na Boží hod pěkně všichni tři v klidu pospali, Falco již před pátou ranní začal pochodovat po seknici sem a tam. Párkrát jsem ho z postele okřikl, ať dá pokoj a zaleze na svý, ale když to trvalo už půl hodiny, tak mě to nedalo, vstal jsem a rozsvítil. Vedle nazdobeného štědrovečerního stolu na dlažbě ležela čerstvá psí hromádka. Co hromádka, hromada! 

"Aha, to bude včerejší štědrovečerní večeře, to je to transformované mlíčí a rybí kosti." Falco se krčil v koutě a točil po mně ty svý psí oči. Štěpánka tvrdě spala, nemohl jsem mu ani vynadat. Přemístil jsem Falcův voňavý dáreček na lopatku a vynesl ven k plotu na zahradu, dlažbu v místě činu otřel mokrým hadrem a nařídil psovi, ať si jde lehnout na svý. Nechtěl. Bál se to místo i překročit. Vzal to nakonec ke svému koberečku oklikou kolem stolu z druhé strany.  Já se šel ještě na dvě hodinky dospat.

No a na Štěpána jsem už nechtěl zažít to samé, tak jsem před pátou vstal a hned šáhl po vypínači. Zablesklo se a ozvala rána. To praskla žárovka a shodila hlavní jistič v domovním rozvaděči. Jako elektrikář jsem hned věděl, která uhodila a šel potmě příslušné jističe nahodit. Přitom jsem pustil Falca na dvorek, což byl můj původní důvod ranního vstávání. Šel jsem ještě zkontrolovat podlahu v seknici, zda tam zase pro mě něco nenachystal. Tentokrát se to obešlo bez dárečku, jako celý ten rok, co tu spolu vegetujeme. 

"Falco, pojď domů," zavolal jsem do tmy. Falco se přiřítil do seknice, zanechal po sobě na dlažbě blátivé stopy, které jsem hned setřel, pustil jsem si rádio a ulehl zpět do peřin, ještě teplých. 

Vzbudilo mě až volání pod okny.

"Slávku, Slávku, seš doma!" Vyskočil jsem, rychle na sebe něco hodil a vyběhl naboso ven. Za brankou stála švagrová Jarka s balíčkem. "Ty ještě chrápeš!" smála se přes plot. "Já ti tady nesu trochu cukroví a svíčkovou, dál nepudu, ty tam máš psa a já se psů bojim."  Tak jsme si popřáli k vánocům navzájem a mezi branku prohodili pár slov a dali si pusu. Slíbil jsem ji, že ji po novém roce návštěvu oplatím. Falco to vše sledoval z okna, aby náhodou o něco nepřišel. 

Takově bylo naše letošní vánoční vstávání na blátě. -sv-