Ujel mi autobus

Z páteční návštěvy ledečského sidliště jsem odcházel po 17. hodině. Na ulici Marie Majerové jsem se potkal s bývalým starostou Sokola Standou Šilhanem. On bývalý starosta - já bývalý starosta, on Stanislav - já Stanislav, on ročník 53 - já ročník 53, on s baypassem na srdci - já se srdcem na dlani. No, měli jsme si co říct a jak dvě staré báby drbali na chodníku asi deset minut. Když jsme dodrbali, zanadávali si společně na Džungana, podali si ruce, tak jsem vyrazil zrychleným krokem na autobus. Před lékárnou U Zlatého hada jsem narazil na Slunce. Tím nemyslím zapadající rudý kotouč nad Šeptouchovem, ale Jardu Zvolánka. S tím mám společné akorát sporák a šedivé vlasy, ale on jich má mnohem víc. Proto to Slunce. :-) Já mám zase víc vousů a jsem taky o pár decimetrů vyšší. Přesto jsme si spolu měli co říct. Jo a ten sporák jsem mu kdysi před 20-ti lety opravoval. Uhořely mu tenkrát drátky u topného tělesa. Do Billy jsem se tak dostal až v 17:29 hodin. 

"Autobus mi jede až za 1/4 hodiny, to zvládnu," řekl jsem si a vstoupil dovnitř.

V Bille bylo plno a u pokladen fronty. V košíku jsem měl jen pár věcí, co potřebuje k životu chlap. Chleba a stehna, tím myslím kuřecí :-), sardinky, paštiku bez éček, rajský, olomoucký, anglickou, kladenskou po 20-ti dekách, zavináče, čočku, plátkový uzený sýr, máslo ve slevě za 32 a pivo Staropramen 1,5 litru od vrchního sládka Zdeňka Luxe taky ve slevě za 24 korun. To je jedno pivo za 8! No, nekup to? Vybral jsem si pokladnu č.4, tam byla nejhezčí pokladní, a trpělivě čekal, až na mě přijde řada a zdravil se s dalšími čekajícími košíky. No, venkovan ve městě, znáte to! Přitom jsem kontroloval na mobilu čas, zda pořád ještě stíhám. Stíhám. 

U pokladny mě obsluhovala nová mladá prodavačka. "Vy jste tady ale už dneska byl," usmála se na mě. 

"Ano byl, ale spěchal jsem na návštěvu, tak jsem nakoupil jen pár drobností. Protože spěchám i teď, nebudu Vám vyprávět co to bylo. Teď jsem si udělal větší nákup a mířím na autobus," odpověděl jsem taky s úsměvem . "To je výhoda téhle prodejny, že je hned u autobusového nádraží. Já sem proto chodím rád nakupovat. Jo a ještě Vám musím prozradit, že jsem jí taky před osmi lety pro Vás stavěl," pokračoval jsem a uklízel nákup do tašky. Že tě huba nebolí, Stanislave!? :-)

"Tak to já Vás znám, teda znám Vaší dceru," odvětila rozesmátá pokladní. 

"A kterou pak, já jich mám vícero," stačil jsem doříct, než byl nákup v tašce. 

"Štěpánku, pozdravujte jí a nashledanou," loučila se se mnou a začala se věnovat dalšímu nervóznímu košíku. Zapomněl jsem se jí ještě zeptat, od koho mám pozdravovat, ale na to už nebyl čas. Vizitku na prsou jsem neviděl, i když mi tam moje oči při placení párkrát zabloudily. :-) Tak jsem již jen poděkoval, vyjel s košíkem a s přiblblým úsměvem starého kocoura z Billy, jedním okem mrknul na kachny a labutě, zda nemají chřipku, druhým na autobusové nádraží. Autobus tam už čekal. Zaparkoval jsem nákupní košík a namířil jsem si to nejkratší cestou přes parkoviště k autobusu. Ten se však najednou začal rozjíždět. Oběhl jsem tedy budovu čekárny a mával na řidiče, než opustil stanoviště. Už mě dobře zná, ale neviděl mě a pomalu a opatrně ujížděl pryč. A je to! Další autobus už nejede a vlak až někdy po sedmé hodině, mám zato, že v 19:10, a to ještě oklikou s přestupem ve Světlé, ta je taky nad Sázavou, ale trochu výše na soutoku se Sázavkou.

Tak jsem procházkovým tempem došel až na náměstí. Už není kam spěchat. Autobus jsem ještě zahlédl, jak před radnicí odbočuje vlevo na most. Dorazil jsem až ke kašně, posadil jsem se na lavičku, vytáhl z kapsy saka mobil a zavolal dceři Renatě, jestli by nebyla tak hodná a neodvezla mě domů. Byla tak hodná a za chvilku se ke kašně přihasila se svým modrým Seatem. Stačila naložit i zbytky pro prase. To bude mít prasík radost!

Cestou do Štěpánova jsem jí celý tento fejeton slovo od slova odrecitoval a ona lakonicky konstatovala:

"Jo, tatínku, příště nesmíš být taková drbna!" :-)  -sv-