U pokladny stál

Stál jsem u pokladny skoro jako Vlasta Burian, akorát v supermarketu BILLA a ne v pojišťovně z 30. let. U vedlejší pokladny již platila moje známá a pokukovala po mně, zda to jsem opravdu já. Než naskládala nákup do tašky, dostal jsem se k placení taky. Usmála se nad nákupním košíkem na mě a povídá: 

"Jé, ahoj, ráda tě vidím. Už mockrát jsem se na tebe ptala. Jak se ti daří? Ale vypadáš dobře, moc dobře. Ještě by to chtělo nějakou babu." :-)

Úsměv jsem opětoval a otočil se na pokladní:  "Tady jedna sedí!"  :-)

"To nemůžeš, takhle hr. To by se paní mohla urazit," snažila se situaci zachránit ta moje známá.

"Ale, já jsem už babička," smála se pokladní. "Chcete Lentilky? Jsou ve slevě."

"Ano chci. Já jsem zase dědeček a tahle princezna v košíku je moje vnučka. Tak ty Lentilky dejte rovnou jí. A to Kinder vajíčko taky."

Zaplatil jsem, vzal vnučku do náručí a vyrazil s ní ven k autu.

Tak "pyšně a namachrovaně" jsem si už dlouho nevykračoval. :-) -sv-