Světový den stromů a poezie
23.03.2017 20:44
Včera (ve středu) byl Světový den stromů a poezie. Uvědomil jsem si to až dnes, když navečer v půl šesté hráli na ČRo2 dvě písničky o stromech za sebou. První o břize a druhou o vrbě. Tu druhou všichni znáte, jmenuje se Hvězda na vrbě, ale tu první, která nese název Bříza, asi tolik ne. Zaujal mě na ní nejen zpěv a pískání Anety, ale hlavně text, který připomíná, že se o ten Světový den dělí stromy s poezií. Jak příznačné! -sv-
Břízatext: Aneta Langerová, Jakub Zítkohudba: Jakub Zítko, Aneta LangerováZ naší staré břízy se odmalaráda dívám do kraje.Jak žitné pole v dálce pod horamazase létem dozraje.Jako vítr se potokem pod námidalší voda prožene.Ach, jak hořké, hořké je zklamání,když člověka dožene.Už je to tak dávno, co naposledza ruku jsem tě držela.Kolik sněhů tálo, tolik je to let,co naše píseň dozněla.Jako vítr větve stromů prohánía pak jim hlavy zaplete.Ach, jak lehké, lehké je lidské konání,než s tebou láska zamete.Tak si zapískám a vzpomenu sina venkovský ráj, na káči, na husy.Tak si zapískám a vše zlé zaženu,z břízy už nikdy dolů neslezu.Možná by se zdálo, že tenhle světje pro mě keřem trnovým.Však to za to stálo, tak chutná pelyněka já se na tebe nezlobím.Jako vítr, když babí léto rozhánía dětem draky přinese.Ach, jak křehké, křehké je poznání,že někdo jiný najde se.Tak si zapískám a vzpomenu sina venkovský ráj, na káči, na husy.Tak si zapískám a vše zlé zaženu,z břízy už nikdy dolů neslezu.
—————
