Starší brambory

Dcera mi přivezla starší brambory. Prý pro prase. To je od ní hezké. 

„Brambory jsou starší a já jsem taky starší, tak s nima budu kamarádit."

řekl jsem jí. Dívala se na mě divně. Tak jí touto cestou posílám vysvětlení:

Nemyslím tím, že s nimi budu žít, spát, nebo snad ležet a hnít v pytli, ale že s nimi budu jednoduše soucítit. Vždyť ony jsou vlastně odložené tak jako já, nebo já jsem vlastně odložený tak jako ony? No to je jedno, tak anebo tak, jsme na tom stejně. Akorát nás odložil vždycky někdo jiný.

Jeden moudrý člověk, Zdeněk Svěrák se jmenuje, v jedné své známé písničce zpívá:

Neopouštěj staré známé pro nové,

zvláště když jsou momentálně v nouzi.

Možná mají paměť jako slonové,

každé ráno tesknota je vzbouzí.

 

Neopouštěj staré věci pro nové,

i když barva šediví a prýská,

byly kdysi lesklé, byly chromové,

a teď se jim na smetišti stýská.

 

Dneska jsi tak úspěšný a nemáš strach,

žádný hřebík netlačí tě v botě,

zítra budeš opuštěný starý brach,

zítra budeš úspěšný kůl v plotě.

 

Neopouštěj staré známé pro nové,

nebuď na ně zčistajasna drzý,

možná mají paměť jako slonové,

možná je to nadosmrti mrzí.

-sv-