Sraz abiturientů

Mám rád srazy abiturientů. Je mi jedno po kolika letech. Rád se jich účastním. Snad i proto, jak se po těch letech nemůžeme zprvu poznat a pak po pár hodinách se pro změnu nemůžeme rozloučit. Jak po hodince člověk zase omládne, jakoby se vrátil do školních lavic, vybavují se mu slova, příběhy a lásky, které v mládí zažil. Téměř vždycky jsem se abiturientských srazů zúčastnil a odcházel z nich mezi posledními. Chyběl jsem snad jen dvakrát. To bylo v letech, kdy jsem se rozváděl.

Tentokrát na apríla jsem však chybět nesměl. Byl to sraz po 45 letech od maturity! Organizátor srazu Joža, žijící již 28 let v Rakousku, si dal záležet, obeslal a obtelefonoval všechny spolužáky. Zjistil, že všichni ještě žijeme a vyzýval nás, že příště za tři roky tomu už tak být nemusí, ať se tedy ráčíme dostavit, než odejdeme bůhví kam. 

Do salónku hotelu Kréta v Kutné Hoře nás 1. dubna 2017 nakonec přišlo 23 a 6 chybělo. Dvě Marty, Viktor, Jarda, Ruda a Milada. Asi jim ujel vlak. Škoda, rád bych je taky viděl. Alespoň poslali buď omluvu, nebo ji někdo tlumočil a prozradil na ně přitom něco zajímavého. Mezi námi byl i jeden rodilý, nebo jestli ne rodilý, tak alespoň bývalý Ledečák, Ing. Lubomír Andrejsek jr., syn ředitele ledečského gymnázia z let 1964-1966. Dnes majitel pražské firmy Logitron. Má se dobře a vypadá zachovale. Tím myslím juniora. Na fotografii sedí vlevo dole.

Šedivé nebo holé hlavy převládaly, vrásky kolem očí přibyly, vnoučata taktéž. Jirka K. má dokonce pravnouče! Ale co? Jsme přeci mezi svými, tady není na co si hrát, co skrývat. A tak jsme jeden po druhém na sebe pěkně vyklopili všechno, co se od posledního srazu událo. Joža nás vyvolával a my jak ve škole povstávali a měli svých 5 minut slávy. Nemá cenu něco tajit, všechno se stejně ví. Svět je malý a Internet na vás všechno napráská.

Řada z nás je již v důchodu, spolužačky všechny, spolužáci vlastně taky, ale někteří při důchodu ještě pracují. Většina se má dobře, někteří hůř a pár jich holduje golfu, pár zase pivu. :-) Zeptal jsem se neadresně a tak trochu rýpavě, na co některým byl ten VUML, a Jarda P., kterého se to teda netýkalo, odpověděl: "Aby teď mohli hrát ten golf." :-) Druhý Jarda, kterého se ta moje otázka setsakra týkala, se opět raději nedostavil. 

Jako vždy, když se účastním, jsem s duševním striptýzem musel začít jako první. Omluvil jsem svoji poslední absenci a uvedl důvod - rozvod. Pak taky přiznal infarkt, invalidní důchod včetně výše, taky soudy, tresty a zrady i konec kariery, ale taky se pochlubil tímto webem se 700 články a 180 tisíci view, pak taky se 4 vnoučaty, koncertováním s LuŠtěLou, dalšími dvěma desítkami písniček v šuplíku, životem na chalupě, pokusy o muzicírování na harmoniku, zarecitoval na vyzvání tři moje texty včetně Poplétaček, jednu dětskou básničku s budovatelským patosem v ruštině Éto býlo v máje na razsvětě a pak často glosoval vystoupení spolužáků. Vypil 4 plzně, zbaštil jednoho pstruha se zeleninovou oblohou a jen jednou šel s pískem. Dal a přijmul 2x 4 pusy, objal se s mým nejlepším kamarádem Jirkou Š. Po 22. hodině si pro mě přijela dcera Štěpánka.

Nejvíce mě zaujala zpověď spolužačky Jarky, která mezi svými na sebe napráskala: 

"Já mám jediný problém. Nevím, kdy mám dost. Posledně jsem toho vypila tolik, že jsem ani nemohla nasednout na kolo. Chtěli mě sice odvézt, ale já si nedala říct, pomohli mi teda nasednout a já si to na kole šněrovala noční ulicí domů. Před domem mi to ale zase nešlo sesednout, tak jsem sebou práskla do škarpy. A jak si tam po oslavách svých 64. narozenim ležím, všimla jsem si, že mám hlavu ještě za bílou čárou označující krajnici vozovky. A tak si říkám: Jarko, musíš tu hlavu dostat za krajnici, nebo ti ji ujedou!" :-)

Hlavu však tentokrát neztratila. Šťastná to žena! Už se těším na sraz příští. :-) -sv-