Slunovrat

Včera ve středu 21. června proběhl letní slunovrat a s ním i nejdelší den v roce. Slunce vyšlo v 4:50 a zapadlo v 21:17 hodin. Přesně v 6:25 hodin pak nastal slunovrat. To jsem byl již vzhůru. Chodil jsem po zahradě venčil Falca a hlídal, aby mi někam po ránu neutekl. Za třičtvrtě hodiny na to jsem pak už ujížděl směr Havlíčkův Brod na pravidelnou kontrolu se srdcem. Vzal jsem ho tentokrát sebou, aby se panu primáři pochlubilo, jak v den letního slunovratu krásně a pravidelně tepe. Však nás taky oba chválil. :-)

Vzal jsem sebou do Brodu i svoji nejstarší sestru Aničku a v Brodě jsme po srdeční kontrole společně navštívili další sestru Lídu, bývalou staniční sestru z dětského oddělení brodské nemocnice. Čekala nás s "dietním" gulášem v lednici a s úsměvem na tváři. Je už také několik let v důchodu a návštěva nejbližších je pro ni příjemným zpestřením její samoty. To známe. Dávala nám to každým slovem a gestem najevo. Naposledy jsme se sice viděli minulou sobotu, kdy se nás sešlo na šedesátinách další sestry Jany, pokud dobře počítám, 25 spřízněných duší vrbových napříč generacemi. Zážitky a vzpomínky z tohoto setkání byly hlavním námětem našeho včerejšího povídání. Při pojídání guláše jsem si v kuchyni sedl ke stolu tak šikovně, že jsem proti sobě měl obraz barevného porculánového zátiší, které jsem namaloval snad před 40-ti lety a už jsem na něj skoro zapomněl. Bílý stylizovaný čajový servis s cukřenkou a rudým prostíráním na modrém pozadí. Mlčky a zálibně jsem si ho prohlížel. Jako by tam na mě čekalo. Rád jsem ho viděl a guláš taky. Dostal jsem navíc jednu porci sebou domů. Tu spořádám dneska.

Cestou zpátky jsme v Habech navštívili mateřskou školku, kde naše výše jmenovaná sestra Jana přesluhuje na funkci ředitelky. Vezli jsme jí od Lídy pletené čepičky pro její tříměsíční vnučku Klárku. Ke školce jsme dorazili v čase oběda. Zvonky u dveří byly hluché a Jana nezvedala ani telefon. Potevřeným oknem z jídelny zaznívalo dětské štěbetání a hlas paní ředitelky. To štěbetání zřejmě přehlušilo naše volání pod oknem a tak jsem vyšplhal po fasádě k oknu a zaklepal na ně konečky prstů ve výši snad 3 metry nad terénem. To klepání zafungovalo. Za chvíli se již v okně objevila rozesmátá Jana a my jí mohli čepičky pro Klárku hodit, aby jí v tropickém horku nebyla zima :-)

No a když jsme dopoledne letního slunovratu strávili návštěvami, rozhodl jsem se po hodince odpočinku v chládku kamenné chalupy v tom pokračovat a vyrazil jsem ještě do Ledče za dcerou Renatou a vnučkou Kirou na sídliště Stínadla. Přivezl jsem jim kůru z břízy a odvezl si autobaterii do Fabie. Slušný výměnný obchod. Já, vesničan, zaměnil produkt přírodní s holkama z města za produkt průmyslový. :-)

Zbytek letního slunovratu jsem již strávil na chalupě u sklenky prosluněného tramínu červeného, který je ale bílý. To je jedno, hlavně že chutná a jiskří. S večerem jsem si s ním sedl i na zahradu a obklopen zelení, ptačím zpěvem a vzpomínkami na své dětstvi sledoval v 21:17 západ slunce, které dneska ráno opět vyjde, jak pevně doufám, v čase slunovratu, a to v 04:50, kdy publikuji tento fejeton.

Včerejší slunovrat byl pro mě časem návštěv. Příjemných návštěv, se sluncem v duši. 

-sv-