Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý

Dnes ráno mě probudila Krylova píseň Karavana mraků v podání Divokýho Billa a tak jsem vyrazil na zápraží, vypustil Falca, ať si protáhne pérka, a zkontroloval oblohu a teploměr. Na teploměru 17 stupňů a na obloze noční karavana mraků již odplula. Nebo se možná v noci nad naší zahradou vypršela, sud pod okapem je plný až po okraj a vlhké seno v kupce půjdu, až opadne rosa, rozhodit. Vrátil jsem se zpět do světnice nachystat si snídani. Hlavou mi stále zněla Krylova slova:

 

 

Usedl jsem k počítači a vyhledal si originál písně na YouTube z roku 1991, kde Karel Kryl sám na podiu jen s kytarou zpívá zaplněné Lucerně. 

 

 

Nechci dnes připomínat ani oslavovat Karla Kryla, pouze jeho verše. Nesmírně prosté, výstižné a hravě poetické. Jak to dnešní květnové ráno, kdy slunce je zlatou skobou na obloze přibitý. 

Mám za sebou dneska horečnatou noc, kdy se se mnou v posteli převalovala ta potvora zimnice a pyžamové triko jsem pak mohl nad ránem ždímat. To mi teda moc do zpěvu nebylo. Ale ráno je lepší večera a tak si spolu s Karlem teď nad hrnkem kopřivového čaje říkám:

 

 

Dopil jsem a jdu. Tvořit a žít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý.     -sv-