S Karlem v zádech

O cestování po Praze a vlasti české

V den oslav 700. narozenin Karla IV. jsme nejprve dopoledne zhlédli krátký dokument o Karlovi na Streamu a hned po rychlém slavnostním obědě (smažáku s tatarkou a hranolkami) vyrazili se Štěpánkou do Prahy. Ne však po dálnici, ale po okreskách po trase Golčův Jeníkov, Čáslav, Kutná Hora, Kolín. Jmenovaná města jsme sice míjeli již hlavně díky Rathovi po obchvatech, ale i z té dálky jsme z "autostrád" mohli dobře sledovat místa, mně důverně známá z žákovských a studentských let. V Jeníkově jsem před půlstoletím chodil do měšťanky, za holkama a dostal první pusu, také jsem se zde prvně ženil, v Kutné Hoře maturoval, chodil do hospod a zahrál si fotbal na Spartě, v Čáslavi a Kolíně přestupoval a coural se městem. Napadlo mě také, jak jsme frčeli kolem, že tato místa jsou poznamenána nejen mojím couráním, Rathovým budováním, ale i působením otce vlasti Karla, a to při letmém pohledu na čáslavské věže, kutnohorskou Barboru a kolínský chrám sv. Bartoloměje. Prý se tak může v Čechách stát snad každých 20 km, zaznělo dnes ráno na ČRo2. No, tolik jsem toho zase nenacoural :-)

Do Prahy jsme si troufli nejen bez dálniční známky a parkovací karty, ale i bez navigace, neboť Prahu dobře znám. Po maturitě jsem zde v 70. letech pár let pracoval a žil. Nejeli jsme sem však oslavovat Kinga Karla, či si připomínat výročí jeho narození obhlídkou gotických staveb či řady výstav. Jeli jsme sem na koncert skupiny LuŠtěLa, která nejprve v Holešovicích Na Maninách absolvovala poslední zkoušku před svým vystoupením a pak se přesunula do Dolních Počernic, kde po šesté za sebou byla pozvána na tradiční akci dětských domovů. 

Na akci v Počernicích jsem chybět nesměl po šesté ani já, ale místo zkoušek jsem na dvě hodinky raději vyrazil do Prahy. Karlův most, svatovítskou katedrálu, Nové Město mám prochozené křížem krážem, ty mi nikam neuletí. Raději jsem tentokrát projel celou Prahu z Holešovic přes Letnou, Dejvice až do Ruzyně, kde jsem naší Fabii drze zaparkoval mezi řadu žlutých taxíků tesně u vchodu do Terminálu 2 na Letišti Václava Havla. Šel jsem se podívat na obra nebes Airbus A380, který zde před hodinkou ukončil svůj přímý let z Dubaje. Pohledem na orientační tabuli v letištní hale jsem zjistil, že stojí až na Terminálu 1. Trochu jsem se tedy prošel letištní halou, chvíli mi trvalo, než jsem našel vyhlídkovou terasu, ale objekt mého zájmu jsem nakonec spatřil na vlastní oči a zachytl ho přes vyhlídkové sklo i objektivem svého fotoaparátu. Z té vyhlídkové terasy mi jako nějaký zvláštní obr nepřipadal. Letenku do Dubaje jsem si nakonec nekoupil, dal jsem přednost Dolním Počernicím. Po východu z haly jsem nemohl nalézt snad čtvrt hodiny svoje auto. Stálo zaparkované o patro výše! No, venkovan na letišti :-)

Z Ruzyně se mi nechtělo vracet do Prahy stejnou trasou, proto jsem přijal nabídku Strahovského tunelu a sjel ke smíchovskému Andělu, odkud jsem se po Palackého mostě dostal na druhý břeh Vltavy a zamířil pod Vyšehrad a do Nuslí, kde jsem kdysi bydlíval. Odsud pak na Karlovo náměstí, na I.P. Pavlova, po magistrále na Žižkov a dále přímou trasou po Koněvově a Českobrodské ulici do Dolních Počernic. 

Přijel jsem tam právě včas. Skupina LuŠtěLa již na pódiu zvučila. Štěpánka byla trochu rozčílená. Policie jim zakázala zpívat song Fejsbůkovej pedofil. "My ho v programu dnes stejně nemáme. Zazpíváme pouze dva songy z našeho původního repertoáru s kytarovým doprovodem. Ale co si to vůbec dovolujou!!" 

"Komu se dnes poštěstí, aby mu režim zakázal zpívat," říkal jsem si v duchu a s úsměvem a raději si poslechl novou LuŠtěLu. Kytarový doprovod nebyl špatný, Štěpánka s Larisou mohly být lepší, chyběla tomu větší jiskra a šťáva. Musí se spolu ještě víc sehrát.

Z Dolních Počernic jsme se vraceli stejnou kolínskou trasou domů. Bylo to pro mě opravdu příjemně strávené odpoledne. Falco byl chudák 8 hodin zavřený v chalupě. Rozcupoval na kusy obsah odpadkového koše. Zřejmě z nudy a samoty, což dokáži pochopit :-)  -sv-