Půlstoletí s Cimrmanem

LETOS ZAHAJUJE DIVADLO JÁRY CIMRMANA SVOJI 50. SEZÓNU.

Před 50-ti lety jméno Cimrman poprvé zaznělo v Českém rozhlase.

Divadlo Járy Cimrmana je obrovský kulturní a společenský fenomén.

To jsou titulky, které v tyto dny na nás útočí ze stránek různých médií, ať už tištěných, elektronických nebo audiovizuálních. Bylo by zbytečné zde opisovat ta nejvýstižnější vyjádření a vzpomínky z doby před 50-ti lety, podělím se s vámi raději o vzpomínky a zážitky svoje vlastní a zase tím nejoblíbenějším stylem - z jedné vody načisto!

Jako 13-ti letý kluk jsem u rádia často poslouchal vysílání Českého rozhlasu, v roce 1966 jakousi  mystifikační sérii „přímých přenosů" z hudební nealkoholické vinárny U pavouka, kterou uváděli Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek a Karel Velebný (alias dr. Hedvábný) v režie Heleny Philippové. Poslouchal jsem to hlavně kvůli nádherné hudbě a vtipným komentářům.  Chápal jsem už tehdy tu vtipnou mystifiakci, že je to všechno jako "jako". 

Československý rozhlas to vysílal v letech 1966 až 1969. Premiéra prvního vysílání byla 29. 10. 1966. Tehdy poprvé jsem se setkal se pojmem Jára da Cimrman. Nebo možná nesetkal, ale tak to mám zafixováno ve své paměti a nehodlám si to nějakým ověřováním již dneska kazit.

O čtyři roky později jsem jako student střední průmyslové školy elektrotechnické v Kutné Hoře přesvědčil svoje spolužáky, že přistoupíme neuvěřitelně vážně a opravdově k soutěži tříd o nejlepší nástěnku, budeme všechny šokovat a tím tuto soutěž vyhrajeme. Obrovskou nástěnku 1,2 x 2,5 m na hlavní chodbě budovy SPŠE jsme na můj grafický návrh zaplnili elipsovitým symbolem zeměkoule, po které jsme rozmístili kontrastní fotografie blahobytu a chudoby, již tehdy existující, a které jsme z větší míry vystříhali z tehdy progresivních časopisů 100+1 zajímavostí, Mladý svět a Fotografie. No – vyhráli jsme! Za odměnu nám paní profesorka Malinovská zařídila zájezd do pražské Malostranské besedy na představení Hospoda na mýtince Divadla Járy Cimrmana. Kluk ze Štěpánova tak před půlstoletím objevil Cimrmana!

A tehdy to začalo. Zdravé jádro třídy tomuto inteligentnímu humoru (dnes fenoménu) propadlo. V následujících letech jsme společně zhlédli Němého Bobše, Vyšetřování ztráty třídní školy, Akt, Vraždu v salónním kupé, hru Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, později již bez spolužáků Cimrmana v říši hudby, Dobytí severního pólu Čechem Janem Němcem,  Lijavec, Záskok, Švestku, Afriku, Blaník, České nebe. Samozřejmě i filmy Nejistá sezóna, Rozpuštěný a vypuštěný a Jára Cimrman ležící, spící. A také knihy To nejlepší ze Smoljaka. Svěráka a Járy Cimrmana, Svěrákovy Povídky, Nové povídky, Filmové příběhy (Po strništi bos, Obecná škola, Kolja, Vratné lahve), Filmové komedie (osm scénářů), Genius Zdeněk Svěrák.

Za divadlem Járy Cimrmana jsme jezdili nejen do Malostranské besedy, ale i do Reduty,  Bráníku, na Žižkov a dokonce i do Humpolce, tam jsem objevil Afriku a v Pelhřimově pak krematorium, ať vím, do čeho jdu! :-) (To je však z jiné, i když podobné, scény.) 

S Ladislavem Smoljakem jsem se potkal v 70. letech v kině Lucerna na již zapomenutém filmu, ale řehtali jsme se na sedadlech vedle sebe jak koně stejným scénám a Zdeňka Svěráka jsem zahlédl o 30 let později z auta (už v roli starosty), jak stojí na ledečském mostu a fotí si ledečský hrad. Vím, že to zní, jak obdivné a chlubivé vyjádření 13-ti letého kluka,  ale já se za ně nestydím, protože jsem je oba jako 13-ti letý kluk poznal a obdivoval a jako 63-ti letý důchodec pořád rád poslouchal, četl a sledoval.

Rád přátelům vyprávím jednu historku z úvodních přednášek divadla Járy Cimrmana, kterou ani nevím, ke které hře zařadit a zda ji vyprávím správně. Dokázal bych si vše ověřit a správně citovat, ale nechci. Tu historku vám teď, zase stylem z jedné vody načisto, převyprávím podle svého, jak jí mám zažitou:

V pozůstalosti Járy Cimrmana se nelezly nákresy zřejmě nového způsobu skoku do výšky, které se cimrmanologové rozhodli prozkoumat a později i realizovat. Tyto nákresy vznikly po jedné zajímavé události, kdy Jára Cimrman, sedě na zahradě, zahledl přes plot u souseda Padevěta pírko. Po vzoru přísloví "Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí", se rozhodl pírko sebrat. Vstal a rozběhl se směrem k plotu, když v tom na něho soused Padevět zavolal. 

Víte, co na něho soused zavolal? Zavolal na něj: Cimrmane! (smích a potlesk) 

Cimrman se ohlédl za hlasem Padevěta, ale jak byl rozběhnutý, svůj záměr, ač otočený, dokončil, plot po zádech přeskočil, pírko sebral a stejným způsobem se vrátil z Padevětovy zahrady zpět, pírko si uložil a svůj nečekaný skok rozkreslil.

Po letech cimrmanologové tento nákres v Liptákově objevili, vyrazili do Mexika, kde se právě pořádali v roce 1968 letní olympijské hry. Na pokoji olympijské vesnice vyhledali amerického studenta, jednadvacetiletého Dicka Fosburyho a jeho trenéra, které s novým stylem skoku do výšky seznámili a společně tento styl na Dickově pokoji nacvičili. Dick Fosbury na LOH 1968 svým flopem, jak nový styl nazvali novináři, skok do výšky vyhrál a získal zlatou olympijskou medaili výkonem 224 cm.

Víte, jak vysoký byl plot mezi zahradou Cimrmana a Padevěta – 224 cm!

To je mými neumělými slovy reprodukovaný humor Divadla Járy Cimrmana. Humor, který by zasloužil zařadit mezi naše národní kulturní bohatství, stejně jako třeba hudební humor Ivana Mládka, nebo taky spontánní humor herce a lidového vyprávěče Vladimíra Menšíka, humor ryze český a originální! 

A pokud je jednou v budoucnosti mezi národní kulturní bohatství nezařadí, budiž oběma hlavním protagonistům DJC alespoň útěchou, že si ve hře Posel z Liptákova mohli oba zahrát roli Standy a pro mě bylo velkou ctí, když mě tak netradičně uvedli na prkna, jež znamenají svět. :-)  viz zde -sv-  

Od příštího roku až do roku 2023 včetně budeme slavit 150. narozeniny Járy Cimrmana. Jestli pak víte, proč budou oslavy trvat 7 let?