Příběh Nevidomé dívky

30.08.2018 00:30

K srpnovým událostem patří neodmyslitelně Krylova deska Bratříčku, zavírej vrátka a k desce dojemná píseň Nevidomá dívka. Při 50. výročí srpnových událostí by bylo hříchem tuto píseň nevzpomenout. Dělám tak sice až předposlední srpnový den, ale dělám to rád, stejně jako mám rád tuto jemnou baladu. A taky její příběh, který, si myslím, málokdo zná. Jeho příprava mě stále celý jeden srpnový boží den.

Autor písně Nevidomá dívka, Karel Kryl, se narodil  v roce 1944 v Kroměříži, absolvoval Keramickou školu v Bechyni, v letech 1963–65 prošel základní vojenskou službou a poté vystupoval s olomouckou beatovou skupinou The Bluesmen, kde působil jako výtvarník a textař. Občas vystupoval i sólo na studentských akcích s kytarou, za kterou se svými 158 cm tehdy nebyl skoro vidět. :-)

U Bluesmenů se ve svých 24 letech setkává s maldičkou Hanou Ulrychovou (19), do které se zamiluje (taky se mi tehdy moc líbila :-) ) a složí pro ni svoji první píseň Nevidomá dívka a Haně ji daruje. Ta ji se skupinou The Bluesmen zkraje roku 1968 nahraje. A tak z této "spolupráce" vyšla první deska s písní Nevidomá dívka v interpretaci Hany Ulrychové. Nevidomá dívka se v roce 1968 objevila i na Houpačce manželů Černých. Zda v podání Hany nebo Karla to už nevím.

Hana Ulrychová dodnes Krylovu Nevidomou dívku má ve svém repertoáru, zpívává ji svým nádherným hlasem velice procítěně a se zavřenýma očima zde

Původní audionahrávka se uchovala dodnes a na YouTube je ke zhlédnutí s půvabnými videosestřihy z němého filmu Světla velkoměsta, kde se tulák Charlie Chaplin setkává s nevidomou dívkou zde. A taky jí obdarovává.

Když tulák Charlie náhodou zachrání opilého milionáře před sebevraždou, je od něho napřed bohatě obdarován, ale příštího rána vyhozen za dveře. Později se Charlie setká se slepou květinářkou, jejíž osud ho natolik dojme, že jí chce uhradit drahou operaci. Aby sehnal peníze, pokusí se dokonce boxovat o cenu. Přitom potká znovu milionáře, který mu - zase v opilosti - dá tisíc dolarů. Charlie je podstrčí dívce a vzápětí je zatčen, poněvadž na něj padne podezření, že dolary ukradl. Když je propuštěn z vězení, setká se znovu s dívkou, jež se mezitím vyléčila a stala se majitelkou malého květinářství. Přestože svého jediného dobrodince pozná, k happy-endu překvapivě nedojde. Zdroj: ČSFD.cz

Tak se darovná píseň Nevidomá dívka stala v roce 1968 první vydanou nahrávkou Karla Kryla jako autora. Ten ji o pár měsíců později nazpívá a zařadí na své první album Bratříčku, zavírej vrátka, které pod patronací Jířího Černého vychází 24. března 1969. V jeho tehdejším podání si ji můžete poslechnout zde.

Foto: Supraphon, Otto Dlabola

Epizodní příběh vážoucí se k písni Nevidomá dívka jsem objevil s překvapením také na stránkách otce Martina Holíka, českého katolického kněze, zakladatele Radia Proglas, kterého je ředitelem, a spoluzakladatel TV Noe. Ten při mši svaté za oběti vpádu vojsk 21. srpna 1968 mimo jiné uvedl: 

Uf. 6000 tanků, 150.000 vojáků, za pár hodin přes půl milionu. Největší vojenská akce v Evropě od konce 2. světové války. Byl jsem  kluk  osmiletý. Nesměli  jsme ani do obchodu. 
Moje dvojče ještě v roce 1986 dostalo naostro 14 dní vojenského vězení za to, že si chtěl opsat Krylovu píseň Nevidomá dívka.
Zdroj: https://www.martinholik.cz zde.

V roce 2014 ku příležitosti nedožitých 70. narozenin Karla Kryla uspořádal Supraphonline projekt "Karel Kryl 70", při kterém zazpívala a zahrála Nevidomou dívku Aneta Langerová - viz zde.

Píseň Nevidomá dívka se dočkala také zpracování ve formě baletní inscenace Petra Zusky Brel – Vysockij – Kryl / Solo pro tři - viz zde. V analýze této baletní inscenace se o postavě nevidomé dívky píše:

Velký prostor se této postavě dostává v Krylově písni Nevidomá dívka. Paradoxně jde o jeden z nejkomornějších a nejúspornějších obrazů.
Celé jeviště patří Dívce, jen z velkého stolu ji pozoruje hlavní hrdina s kytarou v ruce. Nevidomá prochází pod stolem a rukama hmatá před sebou. Z jejího pohybu vyzařuje smutek, ale také čistota a nevinnost. Jako éterická bytost pluje v „adagiových“ pohybech a evokuje lehkost, dětskou fantazii a naivitu. Dívka jen svými pohyby, avšak o to sugestivněji, naznačuje slepotu. S nepřítomným pohledem prochází kolem vysokých noh stolu, rukama hmatá před sebou a snaží se najít záchytný bod. .....
Dívka kytaru nejprve odstrkuje, poté ji však bere do rukou a tiskne ji k sobě. Taneční ztvárnění nabízí citlivé, až dojemné polohy plynoucí z jejího omezení. Nesmělé pohyby značící strach z neprozkoumaného prostoru a vytrhnutí z bezpečí se střídají s plně rozvinutými vázanými pohyby, které v sobě nesou pocit radosti z dětsky fantaskního světa představ a touhy po svobodě. Z kouzelného snu dívčiny hravé fantazie však diváky vytrhává její neustálý pohled do prázdna. Představitelka Dívky umocňuje atmosféru Krylovy písně svou křehkostí v každém pohybu. Drobnými kroky vzad, neutěšeným hmatáním kolem sebe a přilnutím k čemukoliv pevnému vzbuzuje dojem zranitelnosti a dětské nevinnosti. Citlivé pohyby paží i precizní práce nohou přidávají na grácii. Zdroj: theses.cz
Příběh písně Nevidomá dívka se odvíjí od mladistvé lásky v jarním opojení 68. roku, k protestnímu posrpnovému vystřízlivění, od naivního němého filmu k procítěné umělecké inscenaci, od zamilovaného Karla přes obdarovanou Hanu až k pietní Anetě. Epizodně zasáhne i Martinovo dvojče a houpačku manželů Černých, která k mému tehdejšímu zklamání skončila 30.března 1969 s Bratříčkem, co zapomíná zavírat vrátka, na prvním místě. Na něm se držel od prosince 1968 až do toho 30. března 1969.
 
Nevzpomínám si, že bych se ve svém dosavadním životě s nějakou nevidomou dívkou osobně setkal, snad jenom s nevidomou vítězkou pěvecké soutěže Karuzošou pořádané někdy před deseti lety ledečským stacionářem. Už vím. Bylo to 8. prosince 2008 při pátém ročníku Karuzošou v ledečské sokolovně. Vítězkou se tehdy stala nevidomá Věra Gumanová z ÚSP Slatíňany, která se při svém pěveckém vystoupení doprovázela na zobcovou flétnu. (viz Ledečské noviny 12/2008, str.5 a Havlíčkobrodský deník 9.12.2008). Zpívala krásně, ale za dívku bych ji neoznačil. I když já tehdy osm měsíců po infarktu jsem měl do chlapce taky daleko. :-)
 
Zato nyní již padesátiletá Nevidomá dívka mě už od mých patnáctin stále a věrně provází svoji procítěnou a nesmělou poetikou a přitom "hraje si na slunce s nebesy, jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát."  -sv-

Pohádku o mluvícím ptáku,
o třech zlatých jabloních,
a taky o lásce již v černých květech máku,
přivezou jezdci na koních. 

—————

Zpět