Po kom jsou?

Do nádražní haly v Havlíčkově Brodě vběhla starší paní menšího vzrůstu, tak asi pětašedesátnice, ale čiperka. Proběhla kolem laviček k automatu České spořitelny, cestou se pozdravila se svojí známou, stačila jí oznámit, že spěchá na autobus a potřebuje peníze. Ty v mžiku u peněžního automatu obdržela a mazala zpět k východu. Opravdu čiperka. 

Ta její známá, co seděla hned na vedlejší lavičce, se na mě otočila a zeptala se: "Víte, kdo to byl?" a hned taky odpověděla: "Marešová, máma těch kluků, co hraj ten florbal, nebo jak se to jmenuje. Ona je tady z jedné vsi a já s ní dělala v práci." 

"Jo Marešovi znám, to byli u nás nejlepší futsálisti. Oni ještě hrají?"

"To přesně nevím, ale snad hrají," odpověděla paní.

Na chvilku jsem se zamyslel, kdy jsem je naposled viděl hrát anebo o nich něco slyšel. To muselo být někdy v roce 2007, kdy je Franta Milichovský přivedl do nově otevřené ledečské sportovní haly, kde pod hlavičkou Pramen Havlíčkův Brod sehráli jeden nebo dva soutěžní zápasy. Už tehdy jim bylo přes třicet. Pak spolu odešli hrát do Ruska, byli snad i v Brazílii a v Thajsku. Ale co jsem odešel z radnice, tak jsem je přestal sledovat.

Doma pak jsem si zjistil, že opravdu oba ještě válí první futsalovou ligu za FK ERA-PACK Chrudim. Romanovi je už 42 let a mladšímu Michalovi 41. Nejstarší Petr, který také reprezentoval, už asi v 44 letech aktivně nehraje. Teď v květnu se oba Marešové dostali opět do finále futsalové ligy, kde proti Slávií bojovali o prvenství. Na třetí finálový zápas jsem se podíval a oba váleli jak za mlada. 

V ponělí 29.5.2017 získal tým FK ERA-PACK Chrudim 13. mistrovský titul a oba bratři se na titulu aktivně podíleli. 

Nutno poznamenat, že ještě loni byli oba v reprezentaci! Všichni tři spolu hrávali v FC Pramen Havlíčkův Brod, kde je k titulu mistra ČR v oce 2001 přivedl jejich otec Petr Mareš st. jako trenér.

„Já jsem toho prožil s futsalem hodně. Byl jsem v Brazílii, v Thajsku na mistrovství světa. Sen snad ani nemám, ale dokud to půjde, chci futsal hrát,“ říká Michal. „Já jsem šel do sportu s tím, že chci každý zápas vyhrát a to se nemění,“ odpovídá Roman. Napsal o  nich v roce 2011 Havlíčkobrodský deník.

Když jsem viděl v nádražní hale jejich čipernou maminku, pochopil jsem, po kom ti rtuťovití "kluci" jsou. :-) -sv-