Perličky ze srazu rodáků

Na srazu rodáků se toho napovídalo spoustu. Každý si chtěl popovídat, každý měl nějakou tu historku v záloze, ale dvě mi utkvěly v paměti a tak se s nimi, než z ní zmizí, musím pochlubit. 

Na srazu se rožnilo prase a čepovalo pivo. Jak jinak. Každý trvale v obci žijící rodák měl jednu porci a jedno pivko zdarma. Na mě vyšly díky příbuzným, kteří odjeli, tři, tak jsem si došel pro pivko a pořádnou trojitou porci vepřového a hledám, kde se s tím budu moci posadit. Na konci řady lavic byl jeden stůl volný a tak jsem k němu zamířil. U stolu seděla mladá dívka, zeptal jsem se zda se mohu vedle posadit. Souhlasila a já až po usednutí pochopil, že sedím u stolu vyhrazeného kapele a ta dívka bude zřejmě zpěvačka. Omluvil jsem se a slíbil, že nebudu dlouho otravovat. Jen co to zhltnu, půjdu dál.

"A vy jste taky rodák?" zeptala se mě dívka.

"Ano, rodák. Z támhle toho baráku. Děda tady byl starostou. Ten zvonek, co se světil, pořídil pro obec on. A nejen zvonek, taky osm dalších rodáků, mezi nimi i mého otce Bohumila a ten ho ještě trumfnul a měl nás devět," pochlubil jsem se.

"No teda. A vy? Kolik jich máte?" pokračovala zpěvačka v hovoru.

"Jestli myslíte pivo, tak první, jestli děti, tak pět," snažil jsem se být vtipný.

"Tak málo? To máte ještě co dohánět," smála se na mě.

"No, jestli mi s tím chcete pomoct, tak proč ne," zalaškoval jsem. "My dva bychom si mohli rozumnět. Já jsem několik let jezdil s dívčí kapelou po celé republice. 50 koncertů za rok. Byli jsme snad všude."

"I u nás v Řečici?" zeptala se.

"Ano i v Řečici na Slámování jsme byli. Ve spoustě rockovejch klubů, studentskéjch klubů, kulturáků, na festivalech, maturitních plesech, na Óčku, na YouTube, dokonce i v Talentu a v Českým slavíku," vychrlil na ní štěpánovský prosťáček.

"A co jste zpívali, převzatý songy?" zajímalo zpěvačku.

"Ne vlastní tvorbu, psal jsem holkám texty, nabroukal melodii, dcera Štěpánka k tomu přiřadila akordy, zahrála na klávesy, našli jsme si hudební studio, kde jsme nahráli hudební podkres a s cédečkem v ruce vyráželi na koncerty. Natočili jsme taky pět klipů. Vždy se našel někdo, kdo nám s tím pomohl, s aranží, s natáčením," zakončil jsem svůj monolog.

"Ty jo! Tak jednoduchý to bylo? Zajímavý! Já ale už musím jít zpívat," rozloučila se mladá zpěvačka.

Postavila se k mikrofonu vedle obrýleného zpěváka s přehazovačku a než začali zpívat, odezíral jsem jí ze rtů, jak mu říká:

"Hale, támhle ten dědek je táta LuŠtěLy, z takový prdele pochazejí." :-)

Zpěvák se ušklíbil, kapelník odpočítal tři a spustili další umcacá kousek.

Ta druhá historka bude kratší. Ale o to víc lechtivější.

Později jsem seděl naproti synovcovi, který nedávno prodělal operaci žlučníku. Vyprovokoval jsem ho, ať ukáže dámám u stolu jizvu, kterou má přes celé břicho. To synovec bez jakýchkoli cavyků okamžitě učinil. 

"Však jsem kvůli té operaci musel pořádně zhubnout," dodal k břišnímu striptýzu.

"To jo, je to na tobě vidět. A kolik máš teda dole?" ptala se zvědavá dáma.

Synovec se podíval pod stůl a povídá pohotově a hrdě: "Patnáct centimetrů." :-)

Jak říkám, na srazu se toho napovídalo spoustu. Tohle si však zasloužilo i napsat. -sv-

 Záběr v 15:41 - Tři Mirkové v popředí a dva Vrbové v pozadí, k tomu trocha komparzistů