Páni kluci

Před 27 minutami se začal odvíjet 65. rok mého života. Dal jsem si na to tři stopičky slivovičky. Jednu na zdraví, druhou na zdraví a třetí taky. Teda, abych to upřesnil, 65. narozeniny budu mít, dá-li bůh a cukrovka, až za rok, ale dnes se začíná ten 65. rok již odvíjet, protože v roce 1953 se začal odvíjet ten první. Jinak letos to samé čeká Dagmar Havlovou, Jaromíra Nohavicu, Dalibora Jandu, Jiřího Dědečka, Slávka Janouška, Jana Krause, Janu Kratochvílovou, Milana Štecha, Milana Chalupu, Jana Rumla a další). Ročník 53 byl zřejmě vydařený. :-) 

Ten rok taky zemřel Džugašvili (Stalin) a 9 dní po něm i Kléma (Gottwald). To jsem už začínal kroutit druhý měsíc svého života. Hned se mi lépe dýchalo! Za tři měsíce nato proběhla v Československu měnová reforma a my všichni nahoře jmenovaní jsme začali kadit potenku, teda až na ty dva v závorkách. Fuj!

No, ale řeknu vám, nikdy jsem si nemyslel, že ti kluci a holky mohou být tak staří a že budu někdy tu slivovici vůbec pít. Když jsme před mnoha a mnoha lety na školní zahradě pod Podměstem ve Smrdově česali v rámci pracovního vyučování švestky a v bedýnkách je snášeli panu učiteli Merenusovi na vozík, vyzval jsem spolužáky, aby se do každé bedýnky, když se pan učitel nedíval, vymočili, protože to pan učitel má stejně jen na slivovici a ta není ani trochu dobrá a smrdí. Byl jsem tehdy ještě hloupoučký a kluci taky - poslechli mě. Dnes bych je k tomu již nenabádal, dnes by na mě hned nějaký "kamarád" dal trestní oznámení za pančování lihovin a zneužití pravomoči veřejného močitele. :-) Hlupák jsem ale pořád. A nejen hlupák, ale i ten kluk ve mně stále přetrvává, ač to navenek tak moc už nevypadá. 

S tím bych měl asi začít něco dělat!

Proto jsem se včera dopoledne vlakem vypravil do Havlíčkova Brodu na oční ambulanci nechat si zkontrolovat zrak. Vydržel jsem to sice bez brýlí až do teď, ale na čtení je už budu muset začít používat. Na PC si mohu text zvětšit, ale v knize to nejde a nejde, ať listuji, jak listuji.

Vlakem jsem vyrazil proto, že je s tím spojena procházka a že jsem taky předvídal, že s rozkapanýma očima bych za volant usednout nemohl. Ve Světlé ke mně přisedla dcera Štěpánka, která si nedala vymluvit, že žádný doprovod nepotřebuji. Ale byl jsem za to rád. Prošli jsme se spolu po Brodě, ukázal jsem ji, kde byl v Brodě brod Haberské stezky, navštívili jsme knihovnu na náměstí, dali si kafe a chlebíček, hezky si popovídali, koupil jsem ji životopis Mikiho Volka (až budu mít ty brýle, tak si ho taky přečtu) a po návštěvě oční ambulance ji pozval z rozšířenými zorničkami i na oběd k mé jmenovkyni Zlodějce. Bylo to fajn dopoledne.

Cesta od vlaku k nám do vsi již tak fajn nebyla. Viděl jsem jen dva metry před sebe, zvětšené zorničky mi nedovolily se podívat ani do zasněžené škarpy, natož na pole podél cesty nebo na zamrzlou říčku Sázavku. Ploužil jsem se domů od vlaku, jak za mladých let z hospody.  

Doma na mě na zápraží čekala ta slivovička, bonboniéra Mořské plody a dopis od Pavla a Hanky. Kromě gratulace a pozdravu v něm taky stálo:

Je škoda, že nejsi doma, ale asi někde hledáš v krásném dnešním počasí námět zase na nějaký fejeton. Tak hodně zdaru. I když se "nemám čas" celý rok zastavit, jsem (jsme) s tebou každý den na tvém webu a tak vidíme a prožíváme to, co každý den vyvádíš. :-) Mluvil jsem jen s Falcem přes okno. Má ti vyřídit vše nejlepší, nezničitelné zdraví a hodně tepla z krbu.

Falco mi sice nic nevyřídil, jen radostně poskakoval. že jsem se mu vrátil, ale dopis za oknem mě potěšil, dárky taky. V krbu jsem zatopil hned a pro zdraví jsem udělal to, že jsem na nic nečekal a načal tu slivovičku, která nám jako klukům tak nechutnala a smrděla. Tak na zdraví, přátelé a pane učiteli, promiňte. Taky vám chutnala? :-)   -sv-