O samostatnosti

Zakládám si na tom, že si vystačím sám. Umím vzít do ruky šroubovák, kosu, pilu, tužku i zednickou lžíci. Opravit si elektriku, vodu, komín, plot, zasklít okno, vybílit, postarat se o zvířata. Dokonce jsem kopal i hrob. Sám sobě ještě ne, ale své stoleté babičce. To všechno jsem odkoukal od tatínka. Umím si uvařit, vyprat, vyžehlit, uklidit, přišít knoflík, uspat malé dítě. To zase díky mamince. Taky si sám ostříhám nehty na nohou a kdyby to bylo nutné, tak i těch zbylých pár vlasů na hlavě. Dokáži si vyhledat téměř jakoukoli blbost či informaci nebo umělecké dílo. Mnohé díky slovníkům a gůglu přeložit. Zvládnu si i sám umýt záda, uvázat kravatu, povléct polštář,naložit utopence, píchnout inzulín, odmrazit lednici, zasázet brombory, sepsat návrh na rozvod, mít se rád, uplést pomlázku i administrovat web. Prostě zakládám si na tom, že jsem samostatný - velký kluk. Ono mi vlastně teď ani nic jiného nezbývá. :-)

Minulý týden však moje samostatnost dostala na frak. Při sekání trávy králíkům a jejím nakládání na kárku jsem se potkal s klíšťaty. Jedno se mi bez varování zapilo v levém podpaždí. To jsem objevil pohmatem a před zrcadlem ho odstranil. S tím druhým to bylo horší. Usadilo se mi mezi lopatkami na zádech a na něj jsem byl krátký já i moje samostatnost. Marně jsem se před zrcadlem nakrůcal, jak slečinka, marně jsem se ho pokoušel odstranit dlouhým hřebenem či vidličkou. Marně jsem se válel jak náš pes Falco po dvorku na zádech klepal ručičkama a nožičkama k nebi, ale klíště se mě drželo pořád jak klíště. Sedělo si tvrdohlavě a neotřesitelně uprostřed mých rozložitých zad a sálo si pomalu ale vytrvale mou sladkou krev.   

Tak jsem musel chtě nechtě požádat o pomoc. Né lékaře, to bych se propadl hanbou, že ho s takovou prkotinou otravuji, ale když taková prkotina na mých zádech neodbytně otravovala mě, tak jsem si zavolal na pomoc svoji sestru. Přiběhla během pár minut.

"Kde ho máš?" hrnula se po mně.

"Na zádech, koukej," sundal jsem si venku na zápraží tričko.

"Ukaž. Posaď se. A je venku, koukej, ještě se hejbe a je celé," položila ho na lavici.

Rozmáčkl jsem klíště hned nehtem na palci levé ruky. Bylo dost velké a jeho štípnutí na zádech pár dní nepříjemně svědilo. Sestra mě pak v týdnu několikrát přišla zkontrolovat. Když jsem jí za to děkoval, odpověděla mi: "Není zač, takových jsem se už naodstraňovala. Mám v chalupě tři taky strašně samostatné chlapy!" :-) -sv- 

120. Anamnézová

ze sbírky verše pro tebe 

9.7.2008

 

Měl jsem prima rodiče,

srdečný lidi,

co mi dali do vínku,

ať každý vidí.

 

Mamka oči, cukrovku,

nemocné srdce.

Táta výdrž, rozum, cit,

šikovné ruce.