O manželství
15.03.2018 00:15Hostem pondělního pořadu Káva o čtvrté na ČRo2 byla odbornice na rodinné právo, prezidentka Unie rodinných advokátů, členka Mensy ČR, bývalá ministryně spravedlnosti z let 2009-2010 ve Fischerově vládě, hezká, blonďatá, 30 let vdaná padesátnice JUDr. Daniela Kovářová. Pro téma manželství si moderátor pořadu svobodný Tomáš Voženílek nemohl vybrat fundovanějšího hosta. Vždyť za těch 30 let, co je vdaná, rozvedla 3 - 4 tisíce manželství. Během 50 minut v pořadu se čtyřmi hudebními vstupy taky zaznělo:
Manželství není jen kus papíru, má svoje výhody i nevýhody, klady i zápory. Rodina je základ státu a základem rodiny je manželství.
Do roku 2014 jsme měli zákon o rodině s 93 paragrafy, tam byla instituce manželství stanovena. Teď je manželství upraveno v novém občanském zákoníku, upraveno mnohoslovně a zbytečně. Obsahuje spoustu práv a povinností, počet paragrafů nabobtnal na trojnásobek, v důvodové zprávě je uvedeno, že stát stojí na manželství a účelem manželství je výchova a plození dětí, ale ta dnešní úprava je tak značně složitá, je tam tolik zbytečných ustanovení, je tak přehnaná, že řadu lidí musí od manželství odradit. Kdyby všichni snoubenci si přečetli před svatbou občanský zákoník v pasáži rodinné právo, tak si myslím, že je to všechny naprosto odradí a nikdo do manželství nevstoupí.
Od roku 1949 se postavení muže a ženy zrovnoprávnilo a v tu chvíli začal úpadek žen. Většina žen sní o tom, že pro ně přijede princ na bílém koni a alespoň jednou v životě zažíjí svatbu s bílou dlouhou vlečkou a drůžičkami a většina mužů ten sen nemá. Ženy usilují o to, nalézt muže svých snů, splodit s ním děti a usadit se, kvůli čemuž bylo kdysi dávno vymyšleno manželství, zatímco muži o to moc neusilují, ti mají jiné priority a jiné zájmy a vlastně vždycky dřív muž platil manželstvím za dobrovolný přístup k sexu a žena manželstvím a svými službami platila za zaopatření. Tím, že dneska umožňujeme společensky i právně, aby žil každý s každým i každý sám, tak výsledek je ten, že je pro ženy stále složitější tu jejich potřebu po svazku a zastřešení uskutečnit. Takže dívky musí před muži hrát tu moderní ženu, že já o manželství nestojím a žádnou svatbu nepotřebuji, neb by se k nim ti muži nepřistěhovali.
Pak je potřeba ještě toho muže balamutit, že vlastně ani o žádné dítě nestojím, protože řada mužů nemá ani děti v plánu, někteří ano, ale ne pod tím příkrovem manželství, a potom, když přijdou děti a nemáte papír a nežijete v manželství, tak je žena s malými dětmi velmi zranitelná. A pak na to tedy ty ženy doplácejí.
Je sociologický problém, že se dneska ženy vdávají po třicítce a děti mají po třicítce, což zase souvisí s tím, že biologické hodiny buší, ačkoli tělo ženy je ideálně připraveno k početí ve věku 18 - 22 let. Což je další problém.
Já si ale myslím, že šťastné manželství dělají ženy. Někdy výborná žena narazí na výborného muže (jako když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap - poznámka -sv-), ale tíha tohoto světa je na ženách a žena je ta, která vytváří teplo domova. To samozřejmě feministky neuslyší úplně rády, ale pro ženy je to jednodušší a přirozenější a také je pro nás jednodušší se změnit, hrát různé role, zahrát pro muže báječnou posluchačku a dobrou manželku. Možná to někomu přízemnímu bude připadat zákeřné a divné hrát manželské hry, ale manželství stojí na hře a svět stojí na divadle.
Muži to mají těžší, protože se nedovedou tak dobře přetvařovat, neumí tak dobře hrát, je na nich moc dobře vidět, když lžou. Muž má bránit manželství, bojovat, utahovat kohoutky a zkolit útočníky a nosit těžká břemena a my ženy za to děláme mužům nebe na zemi. Není to vzorec všech manželství, ale statisticky většina manželství takto funguje.
Výhodnější je být vdaná pro ženu, než pro muže, minimálně na začátku a minimálně z pohledu finančního, protože matka s malými dětmi obvykle má míň peněz než muž, který vydělává, než manžel, který chodí do práce. A když partneři - rodiče nejsou sezdaní a muž odejde, tak ta žena zůstane bez jekékoliv ochrany, protože naše právo nesezdané partnerství vůbec nijak neupravuje. Tam vůbec žádné právní záruky nejsou!
Nejdůležitější pro dlouholeté manželství je velká tolerance, mít smysl pro humor, umět se zasmát sám nad sebou a nad tím druhým a doporučila bych zapomnětlivost, protože není nic horšího, než si pamatovat všechno, co mi ten druhý kdy udělal nebo řekl.
Na závěr tato sympatická advokátka na sebe upřímně přiznala:
Také jsem měla feministické období, také jsem hrozně chtěla se mužům vyrovnat a být stejně dobrá a chytrá a taky jsem v nějakém období usilovala o kariéru, jenomže když se vám to splní, tak najednou zjistíte, že nechcete, aby vás muži brali jako sobě rovného. Já jsem zjistila, že chci, aby mě brali jako ženu, protože když jsem byla na úplně nejvyšších úrovních, tak abych se jim vyrovnala, musela jsem jednat jako muž a v tu chvíli jsem v jejich očích přestala být ženou, jeli, útočili a šli do mě mužskými zbraněmi. A já jsem si najednou uvědomila, že to nechci, že jsem dosáhla nejvyšších postů, ale že vlastně chci, aby se ke mně chovali jako k ženě. Že vždycky budu chtít, aby mi otevřeli dveře, aby o mě někdo pečoval, zahnal násilníky a dokázal se postarat.
Poslechl za vás a zaznamenal -sv- (po jednom infarktu a dvou rozvodech) :-)
—————
