Na střeše auta

Na střeše auta se dnes dá převézt téměř všechno. Kola, lyže, koberec, komoda, gauč, tchýně i vánoční stromeček. Když k tomu máte střechu auta uzpůsobenou a rychlost auta tomu taky přizpůsobíte, je to hračka. Činíte tak vědomě a opatrně. Dost často však na střeše vozíme i věci nevědomě. Mobil, klíče, peněženku, brýle, nebo třeba tašku s nákupem.

Vzpomínám si na scénku na ledečském mostě těsně po sametové revoluci. Na Kovofiniši bylo rušno a Láďa K. byl aktivní v OF i v odborech. Jeho zelený fiátek neustále pendloval mezi městem a Kovákem a byl nepřehlédnutelný. Jak fiátek, tak i Láďa. Na ledečském mostě jsem se tehdy po práci zastavil se svým známým. Taky Stanislavem. Povídali jsme si na chodníku o dění ve fabrice, když v tom mě Standa chytil za rameno a povídá:

"Koukej, ten Láďa se z toho všeho snad už dočista zbláznil!"

V tom kolem nás profrčel světle zelený fiátek s Láďou za volantem a čerstvým bochníkem chleba na střeše. :-)

Další humorná scénka s autem se odehrála přibližně ve stejných letech v rohu ledečského náměstí před dnešním ATOSem, kde bývalo sklenářství. Lexa O. si tam autem jel po práci vyzvednout zasklená okna. Čerstvě na ježka ostříhaný je opatrně vynášel ze sklenářství a opíral o dveře u spolujezdce s tím, že až vynese poslední a zaplatí, umístí a přichytí zasklená okna na zahrádku, kterou si pro ten účel vypůjčil. Když vynesl poslední okno a opřel ho o auto, vrátil se do sklenářství zaplatit. Pak spokojeně vyšel na náměstí, odemkl auto, nasedl, nastartoval, dal blinkr a rozjel se. :-)

Abych si ale nedělal legraci jen ze svých kamarádů, přiznám se vám, že se mi s mobilem na střeše podařilo vyrazil od své chalupy také, zjistil jsem to až v Leštině u závor, otočil se ihned zpět a mobil naštěstí ještě ležel na ulici před barákem. Bylo dopoledne, děti ve škole a u nás ve vsi tou dobou chcípl pes. 

To samé se mi později podařilo i s regulátorem od plynového kotle. S tím jsem na střeše ujel několik stovek metrů, než sklouznul na krajnici krajské komunikace II/346. Projíždějící kamion ho odhodil do škarpy tak šikovně, že pouzdro zůstalo na vozovce a tištěný spoj s regulátorem odlétl do škarpy. Bylo čerstvě posekáno, tak se mi oboje podařilo nalézt, sestavit zpět do sebe a regulátor funguje dodnes.

Proč o tom vyprávím. Včera s peněženkou na střeše auta cestovala moje dcera Štěpánka ze Světlé přes Štěpánov, kde mě naložila do auta a jeli jsme spolu do Ledče slavit třetí narozeniny naší Kíši. Až na parkovišti u Billy si Štěpánka na peněženku na střeše auta vzpomněla. Samozřejmě tam po ujetí 26 km nebyla. 

"Určitě ze střechy auta sklouzla hned někde ve Světlé," říkal jsem jí. 

Absolvovali jsme trochu roztržití rodinnou oslavu na sídlišti Stínadla a poté hned vyrazili do Světlé hledat peněženku. Projeli jsme celou trasu ze Světlé až k nám do Štěpánova, peněženka nikde. Štěpánka se sjela podívat ještě k železničnímu přejezdu před Leštinou, který je pověstný svojí nerovností, tam taky nic nebylo. Tak zklamaná a nešťastná jela zpět do Světlé a hlavou se jí honily myšlenky, že musí zablokovat kartu od účtu, nahlásit ztrátu dokladů, pořídit si novou peněženku. To všechno absolvovala před rokem, když jí okradli v tramvaji.

"Ach jo, proč se mi tohle pořád děje," říkala si nešťastně. 

Po hodince, když už zablokovala přes internet kartu od účtu, ji zavolal na mobil poctivý nálezce z Leštiny, že má její peněženku. Našel ji za železničním přejezdem. Je prý trochu pomuchlaná, peníze v ní nejsou žádné (nakonec tam však byly), ale doklady a karta od účtu a čislo telefonu tam jsou. Štěpánka na nic nečekala, vzala láhev vína a nějaké sladkosti a rozjela se do Leštiny. Na střechu auta už je radši nedávala.

To je dobře, že nejen roztržití, ale i dobří lidé ještě žijí. :-) -sv-