Kocáb a ...

Pokračování z vyprávění Michaela Kocába v silvestrovském pořadu 2017 Lenoška Ivo Šmoldase.

 

Dalajláma

S Dalajlámou to dopadlo ještě hůř. Já jsem byl ministrem pro lidská práva, a tak to bylo logický, že jsem se sešel s Dalajlámou. A tak jsme měli takovej rozhovor a pak jsme měli společnou tiskovou konferenci a mně ten mikrofon ňák padal a Dalajláma se dal štelovat můj mikrofon, takže fotky jsou takový, že já stojím u mikrofonu a tam je sehnutej Dalajláma. To si můžete všichni najít na internetu. Tak tohle mám s Dalajlámou.

 

Papež Jan Pavel II.

S papežem to není historka tohoto typu, ta je trošku jiná, ale úžasná. Já jsem nebyl drzej, zase papež - Jan Pavel II., že jo. 

Tak já byl na Pražském hradě a byla to dlouhá oslava a na závěr, celkem se s někým nemohl moc sejít, arcibiskupové se k němu dostali jen na takový omezený rozhovor, možná to znáte z fotografií, on seděl uprostřed takového veřejného kruhu, kolem něj zase motouz, za který se nikdo nedostal, ale na závěr přesto svitla šance našim kněžím, protože musel projít k východu a tam stála řada deseti nebo patnácti úplně bílých kněží ve vysokých mitrách a ti měli to štěstí, že papež každého z nich pozdravil a s každým pohovořil pastorační slovo a podělil se určitě o ten úděl a tak. Akorát jsem viděl, že byl trošku nesvůj, že mezi těmi kněžími jsou ženy. Oni to byli kuchaři pražského hradu!

 

Alain Delon

Přijel do Prahy Alain Delon!! Já jsem ho miloval vždycky, dodnes se mi strašně líbí. Havel mi říkal: "Jeď pro něj na letiště," a já jsem se toho strašně rád zhostil, protože jsem uviděl konečně in natura Alaina Delona. On vystoupil s takovou ňákou krasavicí středního věku, bloňďatou a byl šarmer první třídy, ale zarazil mě zvláštní věcí, že s velkou úctou přistupoval ke mně, co jsem si tak nějak nemohl zasloužit, ne proto, že by mě znal, ale protože jsem byl někdo, koho vyslal Václav Havel, a on byl úplně očarovanej tím kultem osobnosti Václava Havla, říkal: 

"Ten úžasný rytíř moderní doby, se kterým já se mám setkat, já jsem se na tohle setkání připravoval dva měsíce, připravoval si tu řeč, já uvidím člověka, který ovlivnil, ňák zásadním způsobem udělil energii dnešní době .." a takovýhle řeči měl úžasný atd. No a já jsem řek: "To jo, to bude fajn.."  "A kde bude to setkání s tím úžasným rytířem moderní doby?" a tak, no prostě distingovanej, takovej romantickej šarmer. 

Tak jsme ho odvezli do takový hospůdky, tam seděl v typické havlovské, že jo, Havel v perfektním prezidentským obleku, Olga vedle, Alain Delon a já. Alain Delon ale předtím říkal, že se blíží to setkání: 

"Já to nezvládnu, já to nezvládnu, já se zakoktám," tak nebo co. 

Já říkám: "Vždyť jste největší herec," to jsem zase já přeháněl. 

"Ne, já to nezvládnu, to je prostě moc!"

No, nicméně, krátký přivítání, Havel byl přirozený: "Co si objednáte?" Alain Delon: "Latte" že jo, krásný! Tak mu přinesli latte jak hrom, Alain Delon se postavil a říká: 

"Pane prezidente," francouzsky samozřejmě, to bylo s překladem, "já mám takovou radost, že se mi podařilo se s Vá.." a celý to latte mu hodil kompletně, úplně ho nahodil, toho prezidenta, odsuď až sem a eště měl dokonalej, ale naprosto dokonalej voblek. Tehdy to byla náhoda, von chodil většinou v džínách, ale tentokrát měl ten černej, bílou košili, a ten Alain ho zlil kompletně a pro něj skončil život. 

Já jsem ho pak ještě provázel, von každej den vo tom mluvil od rána do večera:

"Já jsem úplně selhal," zrudnul, všechno pryč.  

 

Poslechl za vás a zapsal -sv- (Rytíř moderního odposlechu)