Kam se poděl Anděl strážný?

Nejsem ortodoxní katolík, ale ani ateista. Šlapu si to životem někde uprostřed mezi nimi. Když ráno vstávám a zjišťuji, že jsem stále v tom stejném stárnoucím těle, tak si řeknu: "Stanislave, vstávej, je ráno, jdeme něco dělat!" Ale pamatuji si také doby, kdy se mi vstávalo mnohem snadněji, kdy Stanislava nic nebolelo a kdy ho budila touha anebo ještě předtím maminka. Jenže to tenkrát nad mojí postelí visívával obrázek, na kterém po chatrné lávce přes hlubokou horskou propast přecházel párek dětí a nad nimi se vznášel Anděl strážný. Takový vyumělkovaný obrázek s modrým nebeským nádechem. Prohlížel jsem si ho před spaním a v duchu si říkal: "Existuje? Neexistuje? A proč teda mám na levé ruce tu sádru?"

Dneska, když se dívám zpátky, tak mě napadá, že asi párkrát na mě pozor dávat musel, že asi existoval, ale kam se nyní poděl? Kde jsou ti naši strážní Andělé? Kam se ztratili? Kam se po nich země slehla? Nebo vlastně nebe. Že by místo nich na nás teďka dohlížely bezpilotní drony anebo ještě výš ty satelity? :-)

Ne, nestěžuji si. Ani nikam nepadám, ani na nikoho nespoléhám a k nikomu se už nemodlím. Jen občas si říkám, že až jednou moje duše to Stanislavovo tělo opustí, že bych chtěl být taky strážným Andělem, abych mohl dál nenápadně dohlížet na své blízké. Být stále v pohotovosti, kdyby se snad něco šustlo. Být pro ně pořád on-line. Vystřídat ve funkci toho svého. Ten už musí být taky v důchodu a za těch 64 let, co na mě dohlížel, pořádně unavený. Hlavně ta jeho bránice, ta musí být od smíchu celá popraskaná. I když ti naši Andělé asi bránici nemají, protože sami jsou vlastně bránící - strážní - guardian. 

Když jsem nikdy strážného Anděla neviděl, tak jsem se pokusil si ho vygůglovat. A ejhle, tam jich je! Co nenajdeš v hlavě, najdeš na Google. I Anděla. Vybral jsem tohohle a doufám, že není hermafrodit! :-) -sv-