Jak jsem nakupoval dárky

Vím sice, že Ježíšek existuje, ale co kdyby na moje děti a vnoučata zapomněl, to by hned devět lidí, co mám rád, na vánoce ostrouhalo. Proto jsem se vypravil v úterý autobusem do Ledče na nákupy. Tam před prodejnou MBcomp jsem objevil upoutávku na akci zlevněných externích disků. "Děti mám tvořivé, těm by se to mohlo hodit," řekl jsem si v duchu. Navštívil jsem tedy prodavače a na externí disk se pozeptal. Bohužel, už je vyprodali. Smůla.

A v tom mě napadlo: "A ve Světlé by ještě nějaký neměli?" zeptal jsem se.

"Mohli by mít, já tam hned zavolám." Zavolal a měli. Dokonce mi tam zamluvil hned dva.

Dál jsem v Ledči už štěstí nepokoušel a vyrazil raději druhý den, dva dny před Štědrým dnem, do Světlé. Cesta tam byla plánována již předem, slíbil jsem totiž nedávno dovézt svoji sestru na nákupy a švagra k doktorce. 

Ve světelské centrále firmy MBcomp jsem nakonec nakoupil externí disky, a to hned poslední tři, co měli skladem, pro trojici svých nejmladších dětí, kterým je PC dobrým pomocníkem. "Když budou mít těch inzerovaných 750 GB paměti navíc, to snad na mě jen tak lehce nezapomenou," odůvodnil jsem si volbu dárku po svém. "No a těm ještě školou povinným vnukům, co doma taky blbnou na počítači, koupím ze stejného důvodu flešky, 16 GB bude stačit, stejně je hned ztratí. :-)"

Odcházel jsem z MBcompu s 2 282 GB paměti v tašce. "2 Tera paměti, to se teda neztratí!" zanotoval jsem si pod vousy. 

Kluky a nejmladší dceru jsem měl tím obdarované, zbývaly mi ještě dvě dcery odrostlejší a dvě malé vnučky a taky jsem ještě musel nakoupit nějaký ten proviant v PENNY. Tam jsme zavítali všichni tři, každý jsme si vzal svůj košík, abychom se nemuseli na sebe vázat, sestře jsem ukázal i regály s průmyslovým zbožím, které ji však příliš nezajímaly. Měla v hlavě hlavně mouku, večky, máslo a tak podobně. Já sice taky, ale když se tady nabízejí i dárky, proč se na ně nepodívat.

Tak jsem tam nahlédl sám a hned mě zaujal klasický kafemlýnek a kniha Domácí lékárna pro dcery a elektrický zubní kartáček pro tu větší vnučku. "A co té nejmenší? Pro tu už mám doma plyšového Olafa! A je to! Vlastně ještě vánoční papír. A můžu frčet domů."

Vložil jsem to spokojeně do nákupního košíku na hromadu poživatin a ujížděl k pokladně a po zaplacení k autu a po nastartování domů. 

Doma vše pečlivě zabalil, dárečky popsal a druhý den rozvezl na místa určení. Vše v klidu, s úsměvem a včas, jako správný Ježíšek! :-) -sv-