Aby mě nebyla škoda aneb kudy z nudy

Aby mě teda na té vesnici nebylo škoda, pustil jsem se dnes po ránu do práce, úklidu a údržby. Vypnul jsem na půldne computer, zastavil přívod vody do kuchyně a pustil se nejprve do opravy vodovodní baterie, která už měsíc kape. Vyšrouboval jsem kuželku z uzávěru na studené vodě a zjistil, že má vymačkané těsnění, které ale v šuplíku marně hledám a budu ho muset po víkendu koupit. Nebo zrovna koupím celou kuželku, anebo dvě, už by si určitě zasluhovaly vyměnit. Vodu do kuchyně jsem proto nechal uzavřenou a došel si s kbelíkem pro teplou vodu do koupelny. Budu ji potřebovat, dřez mi přetéká nadobím. Musím to umýt. To jsem měl teda umýt dřív, než jsem zastavil tu vodu, jsem to ale hlupák! No a co? Stejně to za mě nikdo neudělá i kdybych byl chytrák. Do koupelny to je jen pár kroků.

V kuchyni jsem se ještě chvíli zdržel, abych si připravil směs na bramboráky, které si usmažím pěkně na sádle k obědu a pak i k večeři. Oškrábat brambory, oloupat cibuli a česnek, vše pomlýt v mlýnku na maso, osolit, přidat koření, kurkumu, vajíčka, mouku, vše promíchat a nechat v míse rozležet. To zvládám jedna dvě. K obědu budou tak akorát. 

Šlupky a odřezky z brambor dám povařit pro našeho prasíka a než se uvaří, tak mu taky nakrájím tvrdý chleba. To bude zase oběd pro něj. 

Venku je ale krásný den! Tak to prasíka nejdříve pustím z chlívku na zahradu, ať si tam porochní a podrbe. Chlívek jsem mu zatím vyčistil a nově vystlal, ať se mu tam líbí. Králíkům jsem při jednom dal taky trochu sena a vyčistil jim misky a naplnil je čistou vodou. Pili jak duha. No není divu, když je teď krmím suchým senem a suchým chlebem a suchými granulemi. :-) 

Pak jsem zapnul cirkulárku a pořezat trochu dřeva, ať je čím topit. Dneska teda zatím netopím, venku je +10 stupňů, ale mohl bych vyčistit krbová kamna, když jsou teď vychladlá. Rozebral jsem i kouřovod a kominickou štětkou (jinou tady už nemám, nebo vlastně tu mám ještě malířskou) ho zbavil nánosu sazí a pak všechno zase sestavil. Nebylo to nijak zanešené, ale pro klid duše a svatého Flórijánka je to třeba občas zkontrolovat. A pak taky po sobě uklidit.

"Když jsem v tom uklízení, chtělo by to vynést plasty do kontejneru, co Falco? Kdo dneska půjde? Střihneme si? Já mám kámen a co ty? Na všech tlapkách papír! Zase jsem prohrál! Ach jo, příště dám núžky. Víš, kolik jsem na půdě našel prázdných plastových pytlů od granulí? Pětadvacet! To vydá tak za 5 táců! Za jeden jediný rok! Ty se mi teda vyplatíš! Ale zase, aspoň mám s kým pokecat, viď?"

Před obědem jsem ještě stačil zaznamenat let Airbusu z Dubaje, tentokrát letěl severně od naší chalupy asi tak v pěti kilometrech, krásně stříbřitě se lesknul na modré obloze. Nebeský obr nad černými lesy. Zkusil jsem to nafotit, ale nic moc. Snad někdy příště. Už taky vím, proč tak pořád mění trasu. Záleží na tom, na kterou ranvej bude přistávat, zda z jihovýchodu na ranvej R2 nebo ze severovýchodu na ranvej R3. Tam přistával dneska, proto letěl více severněji, než minule. Dosedl přesně v 12:52 let č. 8965E6. To jsem si zjistil až později ze záznamu letu na Flightradaru24. To já jsem v tu dobu usedal k polednímu stolu od severozápadu.

Po obědě, který jsem absolvoval v příjemné společnosti tří usmívajících se bramboráků, jsem znovu vyrazil ven a pustil se do zasklívání okna na verandě a přitom všem jsem ale musel dávat pozor na Falca, který pobíhal celý zablácený po dvorku sem a tam, pletl se mi pod nohy a všechno, co jsem vzal do ruky, musel řádně očuchat, někdy i označkovat. Velice ho zajímal sklenářský kyt, který mu asi vábně voněl po fermeži. 

To okno nám vysklil právě Falco. Proskočil zaskelným oknem na zahradu jako komisař Rex, když viděl z verandy Štěpánku, jak si hraje s prasíkem. Žárlivec jeden. :-) Dal jsem tenkrát do okna místo skla překližku, která už nám tam dělala ostudu, tak jsem to dneska konečně zasklil. Vše potřebné - sklo, kyt, plechové ústřižky - jsem měl dávno nachystané, jen ta chuť chyběla. Už je to vše v pořádku. Jo kde jsou ty časy, kdy jsem s úsměvem říkával, že pán má chuť vždycky. :-)

No a nakonec jsem se ještě pustil do vánočního ozdobení naší borovičky na zahradě. Stačí přes ní jen přehodit svítící řetěz, natáhnout kabel a zapojit. Jenže z borovičky za ten rok vyrostla borovice a já na její špici již nedosáhl ani z bazénových schůdků. Tak jsem musel použít vidle, kterými jsem si prodloužil svoji levačku. Ty byly nejblíž po ruce. 

Když už jsem byl v tom věšení na stromy, tak jsem taky ozdobil jablůňku před oknem kůží ze slaniny, aby si také sýkorky užily vánoce a já je mohl z teploučka od kamen pozorovat pěkně zblízka. Jsou to koňadry s krásnou žlutou až načervenalou hrudí. Ne úhelníčci, jak jsem to původně na dálku tipoval. Ach, ty moje oči!

Teď se už setmělo, já dopisuji tento fejetonek a jdu to osvětlení vyzkoušet. Aby naše vesnice viděla, že mě tady škoda není. :-) -sv- 

Je šest večer, 

borovice svítí, další bramborák se smaží, Falco na svém koberečku dřímá a 

v kamnech praská, Slávek každou chvíli 

zvadlé ruce sobě zahřívá, 

PC svítí, prasik v chlívku kvílí, 

nuda teda tady nebývá. 

:-)