Gól snů

Každý kluk, který někdy hrával fotbal, to určitě jednou zažil. Vsítil soupeři svůj gól snů. I v nižších soutěžích anebo na plácku před domem totiž padají krásné góly. Server sport.cz začal na svých stránkách uvádět seriál Gól snů sestavený z videozáznamů krásných branek, které mnohdy neuvidíte ani v Lize mistrů. Rád si ty sestřihy prohlížím a vzpomínám na časy strávené na hřišti. Jako žák jsem hrával v útoku, v dorostu pak na stoperu a role obránce mi pak už zůstala po celou 17-ti letou kariéru. Proto těch "mých" gólů snů zas tak moc nebylo, ale je na co vzpomínat. 

Jeden z těch gólů mi nedávno připomněla situace střelce Jaroslava Bendy ze Sokola Brozany, zařazená do seriálu Gól snů zde s tím rozdílem, že jsem si na centr až od našeho vápna naběhl z pozice levého obránce po lajně přes celou půlku hřiště do volného prostoru na polovině soupeře, kde široko daleko nikdo nebyl pouze vyběhnuvší brankář, kterého jsem obstřelil na vzdálenější tyč. Stalo se tak na hřišti Sokola Lučice někdy těsně před rokem 1980. Videozáznamy tehdy ještě nebyly k mání, tak jsem pro vás celou tu situaci alespoň nakreslil. :-)  

Žlutí jsou hráči Lučice, červení Leština, černí brankáři, bílý míč a lajny, zelená je tráva a fotbal to je hra. 

Náš kapitán Vašek rozehrával z rohu u vlastního pokutového územím přímý volný kop, všichni hráči byli na naší polovině či na půlící čáře, já (S) na pozici levého obránce 20 metrů od rohového praporku jsem se před rozehráním kopu rozeběhl po lajně k polovině soupeře, Vašek si toho všimnul, mávl na mě, ať běžím, chvíli počkal a než jsem přiběhl na půlku hřiště, tak mi poslal dlouhým nákopem za soupeřovi hráče míč, ten jsem si ztlumil v běhu na prsou, levým kolenem pustil před sebe, postrčil si ho k vápnu, brankář mi po chvilce váhání vyběhl naproti, ale stihl jsem ho včas přízemní střelou pravou nohou obstřelit do prázdné branky na vzdálenější tyč. Ofsajd to nebyl, obrana soupeře zaspala a brankář taky. A já jen zvedl levou ruku nad hlavu a čekal na spoluhráče, až se na mě vrhnou. :-)

V druhém poločase se mi podařilo vstřelit ještě jeden gól, kdy jsem pro změnu po rohu prostřelil z 25-ti metrů skrumáž hráčů před sebou. To vám už kreslit nebudu. To byl jen takový nepovedený šmudla!

Za skutečný gól snů však považuji branku kanorýra Jana Koška, slávistické legendy, která počátkem 20. let v 20. století střílela nechytatelné pumelenice i ze 40 metrů, trhala sítě a přerážela břevna. V knize Věčná Slavia na stránce 33 stojí:

Brankář Slavie jednou prudce vystartoval proti unikajícímu útočníkovi a skácel se mu pod nohy. Přidržel míč, přidržel nohu, dostal ránu do hlavy. Rozhodčí píská desítku za brankářův faul, lapiduchové odnášejí brankáře ze hřiště, slávisté přemýšlejí, jak zvládnou situaci. Košek se hrne do brány a uklidňuje spoluhráče: "Kluci, nebojte se, já jí chytím." Ale nechytil, nýbrž bravurně vykopl, a dříve než se protivníci vzpamatovali, Košek se hnal s merunou kupředu jako ohnivý šíp, a to se rozumí, spolehlivě ji prohnal goalem.  (viz Vítězslav Houška Věčná Slavia)

Tenkrát v Lučici se protivníci též nevzpamatovali a já merunu prohnal goalem. :-) -sv-

A takhle jsem nakreslil "slavné" leštinské Béčko v říjnu 1977 před zápasem s Věžnicí.

Sestava: brankář Kolář - Šupita, Holub, Vrba S., Pajer - Piskač J., Běhounek, Melichar - Cihlář K., Pleva J., Vrba J, náhradníci: Švanda, Vávra. Trenér Kudláček a Stará myslivecká