Fejeton houbový

Rád chodím na houby. Mnohem radši než do hospody. Snad jedině, že by ta hospoda byla na mýtince. Minulý rok jsem se však do lesa prakticky nedostal. Za prvé mě zaměstnávala starost o manželku a o budovu v Barborce a za druhé houby loni ani moc nerostly. Letos, kdy už mě takové starosti netrápí, si to proto vynahrazuji. Mám již nasušenou třílitrovou sklenici hub a prochozené lesy všude v okolí křížem krážem. Včera jsem z Chrtničska přinesl půl košíku hříbků, dnes plný košík hub ze Smrdovska. Schválně jsem ten dnešní košík zvážil. Měl přesně 2,5 kilogramů, tolik nám dovoluje lesní zákon si z lesa přinést, takže se snad nemusím obávat nějaké žaloby, že jsem se sběrem hub bezdůvodně obohatil. :-) 

Šel jsem se s nimi pochlubit k sestře, ale ta mě trumfla mnohem větší houbovou kuriozitou. Na travnatém dvoře pod obrovskou břízou ji rostou tři kruhy houbiček, asi penízovek. Kruhy mají průměr větší jak metr a jsou pozoruhodné, až tajemné. Vzpomněl jsem si při pohledu na ty kruhy na chystané olympijské hry v Riu a jejich symbol, ale k tomu by jí ještě dva kruhy chyběly. Jedině, že by Mezinárodní olympijský výbor dva světadíly z účasti na OH vyřadil kvůli nepovolené migraci. :-)

O podobném čarovném kruhu píše i MF Dnes zde. 

Narozdíl od včerejška jsem pravého hříbka dnes našel pouze jednoho, ale hřibů hnědých jsem domů přinesl 52, hřibů žlutomasých 41, lišek 5, růžovku 1, ryzce taky jednoho a holubinky 4. Většinu se jich chystám usušit, ty menší pak zbaštit. Pro vaši lepší představu ty největší klobouky mají v průměru 11 cm. Je zajímavé, že většinu hnědých hřibů jsem nacházel u kořenů stomů, na pařezech, na tlejícím dřevě. Zaráží mě, že jsem ještě letos nenašel ani jediného křemenáče či kozáka, a to obcházím každou břízku, na kterou v lese narazím, dvakrát dokola!

Nasbírané houby jsem pro vás vyfotil, na důkaz, že vám nelžu, a pak taky, abyste mi měli co závidět, jak jsem si zase nakradl. :-)

Když jsem si je zvečera po zvážení tak hezky vyrovnal na zahradní stůl a snažil se je spočítat, což teda nebylo v tom hejnu vůbec snadné, najednou ten velký hřib hnědý ve spodní řadě v prostředku se začal sám od sebe hýbat. Opravdu se kolíbal na svém místě a já na něho vyjeveně civěl a nevěřil jsem vlastním očím. Proto jsem hřib opatrně nazvedl a z jeho klobouku vylezl na stůl velký centimetrový brouk, který v něm asi hnízdil. Namířil si to hned k sousednímu hřibu, kam se chtěl asi taky nakvartýrovat. Odstranil jsem rychle houby z jeho okolí a došel si pro skleničku a neznámého brouka do ní polapil a pak se ho snažil i vyfotit. Pro nedostatek světla, bylo už půl deváté večer, se mi to však nepodařilo pořádně zaostřit, tak to zítra zopakuji a pokusím se pak vyhledat, co jsem si to za živočicha přinesl z lesa domů. Zřejmě to bude další moje blízké setkání třetího druhu. Něco takového jsem opravdu ještě neviděl! Brouk velikosti chrousta uhnízděný v kloboučku houby! Říká se sice, že každý máme své brouky, ale že by se to rčení vztahovalo i na houby, jsem teda neslyšel!? 

Druhý den za bílého dne jsem brouka identifikoval. Neobjevil jsem žádnou Ameriku, je to chrobák a jeho výskyt na hřibech je prý poměrně častý. Já tedy chodím na houby už půlstoletí a setkal jsem se s ním poprvé. Není na něho zrovna hezká podívaná a na houby vás hned poté přejde chuť. Vygůgloval jsem pro vás i jeho fotečku. To bude zřejmě důvod, proč se na Moravě říká o červivých houbách, že jsou chrobalivé.

Nechme však zatím brouka broukem a raději se pokochejte pohledem na ty ostaní zdravé houby bez brouků, slimáků a podobné havěti a vyražte o víkendu do toho svého lesa s košíkem na houby. Jak vidíte, rostou. -sv-