Co když to není sci-fi?

Jako malý kluk jsem se před půlstoletím v naší vsi proslavil tím, že proto, abych si mohl prohlédnout letadlo z co možná nejbližší vzdálenosti, lehl jsem si mezi bramborovými řádky na záda, obličejem k nebi a čekal na práškovací letadlo. Domů jsem pak přišel celý kropenatý, ale s vítězoslavným úsměvem, že jsem mu viděl kolečka! :-)

Dnes už tak sice nečiním, ale moje celoživotní záliba v pozorování modrého nebe mi vydržela až doteďka a dokonce i narostla poté, co jsem nedávno objevil interaktivní program, který umožňuje sledovat dráhu letu vybraného letadla, zjistit si, co je to za stroj,  odkud a kam, v jaké výšce a jakou rychlostí letí. Fascinuje mě skutečnost, že let současně vidím na nebi a obrazovce svého PC, že ho mohu očima sledovat na obloze, od Dářka až někam nad Rataje, což si snadno ověřím na obrazovce.

 Zrovna v tuto chvílí (21.4. v 18:50 hod) nad naší chalupou letí Airbus A380-861 s rozpětím křídel 79 metrů, rychlostí 428 kts (220 m/s), ve výšce 40 000 ft (12 km) z Dubaje do Amsterdamu, kde má být ve 20:00 hodin, jedná se o let EK149 (UAE149) společnosti Emirates. Určitě by se dalo ještě někde zjistit, kolik lidí je na palubě, kdo sedí v kokpitu a na kterém sedadle si hoví nějaký arabský šejk anebo můj "přítel" Pavka.

Těch A380 - obrů ve vzduchu, přestože v Ruzyni zatím nepřistávají, létá takto přes naši republiku spoustu.  Dopoledne z východu na západ, v noci ze západu na východ, nad Černým mořem vytváří jakousi zúženou, přehuštěnou a několikapatrovou vzdušnou dálnici. No prostě nádhera, co všechno mohu ze své štěpánovské chalupy já, důchodce s IQ foxteriéra, sledovat a kropenatý přitom vůbec nejsem. :-) 

Včera v 18:50 byly současně nad Čechami tři A380, jsou to na výše uvedeném snímku ta největši letadla se čtyřmi motory. Ostatních programem sledovaných letadel je v tu dobu nad naší republikou 40. Hodinu před půlnocí letí ze západu přes nás další čtyři Airbusy a hodinu po půlnoci sedm. Během dne další a další, ty zatím vídávám nebo slýchám při práci na zahradě, jak mi přelétávají vysoko nad hlavou a zanechávají za sebou čtyřproudovou bílou stopu. Možná vám připadám jak Vlastík kejvačka, který zná zpaměti odjezdy a příjezdy všech osobáků Posázavského pacifiku. Tak daleko ještě nejsem a asi nikdy nebudu. Mně stačí orientace ve sledovacím programu a občasné podívání se triédrem letuškám pod ty sukně. :-) 

Vím, že se v tomto programu jedná pouze o animaci, která zpracovává data z nějakého řízení leteckého provozu, ale animovaný pohled na Evropu plnou letadel či na střed naší české země, kde se stroje všech možných společností pomalu pohybují křížem krážem šnečí rychlostí a přitom ve skutečnosti ukrajují téměř tisícovku kilometrů za hodinu, nebo výstižněji 220 metrů za vteřinu, tak ten pohled mě opravdu fascinuje. Fascinuje, ale také hrozí. Vím totiž dobře, jak je letecký provoz závislý na technické podpoře  a koordinovaný ze země a jak může být snadno zranitelný, představuji si, co by způsobil třeba takový "obyčejný" Blackout, i když zálohovací zdroje by snad to nejhorší dokázaly překlenout.

Uvědomuji si však také, že stejně sledované, jako letadla na obloze a dokonce i na letištní ploše, jsou i mobily v našich kapsách. Naši operátoři mají také veškerá data k dispozici: Kdo jsme, kde jsme, kam voláme, kdo nám volá, kde jsme byli včera, a to vše se nahrává a lze vyhledat. Při dnešní technice by šla vytvořit interaktivní animovaná vizualizace našeho „provozu" a pobytu na zemi. Pouhým kliknutím na symbolizovanou postavičku muže či ženy, kterou vídáme na dveřích veřejného WC, by se dalo zjistit, kde se každý z nás nachází a s kým, vyhledat, kde byl včera, s kým mluvil a o čem.

To pomyšlení už tedy tak úchvatné není. To je ohrožení našeho soukromí a možná i života. To je strašné pomyšlení. Nejraději bych tu malou černou krabičku, kterou sebou všude nosím, hodil přes plot do rybníka, jak jsem koneckonců vždy sliboval. Ale to bych tam musel hodit i tu větší, na které právě dopisuji tento tak trochu sci-fi fejeton. A to se mi už nechce, tu potřebuji ke své zábavě, činnosti  a možná i životu. 

Ale, co když to moje zamyšlení zase tak sci-fi není, co když už ten monitorovací program mého „provozu" dávno existuje?  -sv-