Tracyho tygr a Avatar

Na světě jsou spousty věcí, které jsem neviděl, nečetl, neprožil. A i kdybych se dožil 969 let jako Metuzalém, tak to už ani nestihnu. To dobře vím a s tím se počítá. A přiznám se vám, že mě to už ani neláká. Jak ty léta, tak ty spousty věcí. Mně bude stačit, když ještě stihnu poznat a prožít těch pár věcí, které mám bezprostředně kolem sebe. 

Když říkám věcí, mám na mysli místa, knihy, obrazy, filmy, písně, rostliny, zvířata, úkazy, zákonitosti a lidi.

Včera jsem z rádia zaslechl takové jedno povídání, kde autor použil spojení tří známých literárních postav: Malého prince, Mauglího a Tracyho tygra. První dva dobře znám, ale o tom třetím jsem nic nečetl. Přitom knížku s tímto názvem od Williama Saroyana mám v knihovně. Útlou knížečku malého formátu, bohatě ilustrovanou. Tak jsem po ní po obědě sáhnul a za hodinku a půl venku na houpačce jsem těch 134 stránek formátu A6 přečetl.

Dneska už vím, že Tracyho tygr nebyl tygr. Byl to panther. Černý panther. Vlastně to ani nebyl panther, byla to láska, nespoutaná, dychtivá láska mladého muže Thomase Tracyho. Láska, sen, touha, která ho postihla na ulici a o kterou záhy přišel pro svoji smyslnost. 

Udělal jsem dobře, že jsem Tracyho tygra poznal. Mohu nyní útlou knížečku uložit zpět do knihovny a pár dní se k ní ještě v myšlenkách vracet.

A tak se stalo, že jsem se o půlnoci vzbudil, knížku znovu otevřel a jen tak si v ní prolistoval zajímavé ilustrace a znovu přečetl doslov od Martina Hilského, kde stojí: 

Kolik takových nepřečtených a přitom moudrých knih ještě v knihovně mám? No dost. Ale teď v noci je už číst nebudu. Ale když jsem se už seznámil s Tracyho tygrem a pochopil ho, mohl bych ještě do rána stihnout další svůj rest jménem Avatar. Ten film jsem kdysi v roce 2009 propásl a tak bych to mohl dnes v noci napravit. Vygůgloval jsem si stránky, na kterých bylo možno film zdarma zhlédnout. A do rána jsem se seznámil i s Avatarem a jeho lidmi, snovou až fantaskní krajinou na Pandoře a s tamním domorodým životem v silné harmonii s přírodou ale také s kontrastní odlištností od naší civilizací. Všeobjímající láska se tam utkala s pozemskou agresivitou, aby se jí ubránila, musela drsně bojovat a za pomoci přírody zvítězila. Zajímavé. 

Hlavně ty vizuální efekty, za které film získal Oscara a ta nesmírná fantazie tvůrců, za kterou ho získali ode mně.

 

Na Pandoře sice láska s přírodou zvítězila, ale u nás v Čechách se jí to stále nedaří! :-)

 

Avatar na měsíci Pandoře nepatří mezi "věci", které mě obklopují. To ale Tracyho tygr také ne. Oba však spojuje ta mrška láska, která je donutila k návratům. Jako mě. -sv-