Sandokanova kaplička

Více jak před sto lety nebyl ještě severní kopec v Perle Posázaví od nové železniční tratě směrem na Stínadla zastavěný domy. Nebyla tu žádná kartáčovna, žádná čtyřstovka, pečovatelák, Lovčen ani poliklinika. Za tratí se krčilo mezi stromořadím jen pár domků. Vedla tudy mezi nimi a dál do polí cesta do Habreku, které se dodnes říká Stará habrecká. Na starých pohlednicích z té doby je tato cesta z města jasně patrná. Zajímavá je též siuleta velkého kostela (zřejmě v Habreku) na obzoru v pravém horním rohu pohlednice, kam cesta směřuje. 

Na všech cestách opouštějících obec nesměla tehdy chybět kaplička, aby se pocestný měl kde pokřížovat. Dnes tuto funkci plní uvítací tabule instalované v roce 2008. Já se u nich alepoň vždycky v duchu pokřižuji, když vjíždím do města svých hříchů. :-)

Takže i nad městem v kopci na Stínadla taková kaplička stála. Na výše uvedené fotografii přibližně v místech, kde začíná být cesta z města k Habreku vidět. Dnes již ji město pohltilo, obklopilo zástavbou, dlážděnou silnicí a chodníkem. Kaplička tu však, bohudík, stojí dál. Kdo ví, komu a zda byla vůbec zasvěcena? Na ledečských kapličkách ani na stránkách místní farnosti není nic takového uvedeno. 

Kaplička dnes stojí na velmi frekventovaném místě. Denně kolem ní proběhne stovka školáků, psů a večer i místních mazavků, které kaplička mezi vzrostlými lípami láká k odpočinku svým stínem, závětřím a bílými stěnami. Na nich se po generace opakovaně objevují různé nápisy a piktogramy, které občas nějaká dobrá duše zabílí, aby je zase jiná méně dobrá duše počmárala. Pokud chcete vědět, kdo je vůl, nebo kosočverec, či kdo má koho rád, zastavte se tam, než to zase někdo zabílí. A to platí i naopak. Pokud někdo chcete v kopci na sídliště vidět neposkvrněnou kapličku, musíte tam být včas, než ji zase někdo počmárá. A tak to jde pořád dokola. Kdo se o kapličku stará, komu je zasvěcená, kdo jí tu postavil a kdy, kdo jí pak počmáral, není pocestným známo, anebo je to nezajímá. Možná by šlo se toho dopátrat v kronice města, ale ta narozdíl od světelské není elektronicky přístupná. 

A po delším úvodníku následuje konečně slibovaná novodobá pověst: 

Sandokanova kaplička

V polovině 80. let minulého století chodily každý den kolem kapličky do školy dvě sestry. Jmenovaly se Renata a Lenka. Renata byla starší, chodila již do druhé třídy a o rok mladší Lenku tudy vodila každý den do té první. Rodiče totiž brzo ráno odcházeli do práce a tak se malé školačky musely do školy vypravovat samy. S klíčem na krku, taškou na zádech a s Lenkou za ruku upalovala každé ráno Renata kopcem kolem kapličky dolů do školy. Copak dolů to šlo lehce, ale pak zpátky do kopce, to bylo horší. A taky se muselo dávat u závor pozor na vlak a na auta. Však jim jejich rodiče, jak jen mohli, chodili v prvních dnech školního roku, než začala děvčata chodit do družiny, naproti, nebo na ně čekávali již u školy.  

V těch letech zrovna vysílala česká televize slavný seriál Sandokan Tygr z Mompracemu. Hlavní roli Sandokana ztvárnil indický herec Kamir Bedi, který svým uhrančivým pohledem učaroval všem divačkám bez rozdílu věku, tedy i malým školačkám. Jeho dlouhé tmavé vlasy, plnovous a hnědé oči po šest týdnů okouzlovaly i malou Renatu a Lenku. Hrdinému a spravedlivému Sandokanovi se v dívčích očích vyrovnal snad jen pan učitel Pavlíček! Sandokanově lásce k milované Perle z Labuanu vůbec nikdo. Kdo neviděl Sandokana, jako by nebyl. Kdo neměl tričko s jeho obrázkem, také ne. 

Děvčatům končilo vyučování každý den v poledne, ve školní jídelně dostaly oběd a pak obě zamířily do školní družiny. Zde si je maminka nebo tatínek po práci vyzvedávali. Tak to ve škole chodí zřejmě až dodnes. Na tom nebylo nic zvláštního. Až na toho cizince Sandokana!

Jednoho dne vyzvedl děvčata ze školní družiny tatínek a šlapal s nimi na sídliště kopcem pěšky. Holky jedna přes druhou vyprávěly, co bylo ve škole a když spolu došli až doprostřed kopce za kartáčovnu, ukázala menší Lenka na kapličku a vykřikla: 

"Hale, tati, Sandokan!"  

Uvnitř kapličky se na ně shovívavě usmívala vousatá tvář Ježíše Krista. :-)  -sv-