#METOO na WC IMP
13.12.2018 00:13
Jak sestřičky přicházejí o aroganci
Po kolizi s několika arogantními sestřičkami na intermediární péči (IMP) jsem se rozhodl si vylepšit reputaci. Zazvonil jsem včera večer o pomoc do sesterny a přišla za mnou právě ta jedna "arogantní", ale kupodivu hezká. Skutečně hezká! To byla pro mě příležitost, která se nebude opakovat.
"Sestřičko, pořebuji jít na velkou, ale jsem tady upoután k monitoru a pak taky k podtlakovému VAK systému. Oboje ale umím odpojit. Ptal jsem se na to pana doktora a stačí rozpojit támhletu hadičku a tyhle kablíky. :-)"
"Já vím, jak se co odpojuje, v tom mi nikdo nemusí radit, ale musím se jít zeptat, zda je to ve Vašem případě možné," odpověděla vážně sestřička.
Za chvíli se vrátila s lepší náladou a povídá:
"Já Vás sice nemám dneska v noci na starost, ale když jde o tak "vážnou a neodkladnou věc", tak Vás teda odpojím a doprovodím na toaletu."
Rozpojila sací hadičku nad chodidlem mé levé nohy a zajistila ji náplastí, odpojila sondy monitoru z mé hrudi, podala mi francouzské hole, odstoupila od lůžka a pozpátku přede mnou couvala s lákavým úsměvem a posunky směrem k záchodu, které jako by říkaly: "Pojď, pojď."
"No to je krása! Už si ani nemohu vzpomenout, kdy mě naposled takhle krásná žena lákala někam do neznáma. Již běžím, již běžím, ale vite, co Vás tam v té místnůstce čeká za odměnu?"
Kývala rozkošně hlavou a bezhlasně, ale srozumitelně artikulovala: "_O__O?"
"Ano, hovno," potvrdil jsem nahlas její mimickou odpověď.
Během odpočinku a tvrdé práce na záchodové míse jsem si v duchu složil veršovánku na ten můj výtvor, který sestřičky musí před spláchnutím, nevím proč, zkontrolovat a ohodnotit. Pak jsem zazvonil, nesplachoval a počkal pyšně nad mísou ustrojen a připraven na příchod sestřičky. Poté jsem ji zarecitoval:
Leží tu na míse,kroutí se, pyšní se,není mu rovno.Víte někdo, co to je?Páně Vrbovo .o..o!
Byl jsem pochválen za oba výtvory. Za ten pacientův i za ten básníkův. Když jsem tak nečekaně a úspěšně zaveršoval, rozhodl jsem se během belhání o berlích pokračovat v přednesu poezie. Pochlubil jsem se veršovanou esemeskou, kterou jsem před deseti lety odeslal z nemocnice svoji tehdy mladé manželce:
Dobré ráno, miláčku,budíček!Po ránu mi stojikolíček.Píchá mě tu hezkásestřička,nevšímá si méhokolíčka.:-)
Opět jsem byl sestřičkami pochválen a ta hezká se tak trochu zapýřila. "Nějaká slušnější by tam nebyla," zeptala se s dívčím úsměvem.
"Ale byla, třeba tahle. Je to taky moje veršovaná esemeska z nemocnice," povídám.
Moje srdce ochořelo,bylo toho na něj moc.Párkrát láskou zahořeloA teď volá o pomoc.Tiše, tiše, srdce moje,nespěchej tak, zvolni krok,ještě spolu zvládnem boje,ještě aspoň ňákej rok.
"Ta byla ale kásná! To jste frajer, pane Vrba," znělo unisono z úst užaslých sestřiček zbavených arogance.
Podíval jsem se na protější stěnu do prosklených dveří vedoucích na potemnělou chodbu a v duchu si říkal: "No frajer bych teda neřekl. Do toho mám dneska daleko!"
V zrcadle dveří se totiž krčila na hubených nožičkách v pyžamových trenclích pod převislým břichem postava starce s rozčepýřenou přehazovačkou na hlavě opírající se o dvě francouzské hole. V potemnělém chodbě za ním jakoby se mihla postava budoucího režiséra Kendyho, který připomíná básníku Štěpánkovi svůj dávný slib facky za každou další básničku sestřičkám. :-) -sv-
Snad proto, že máš kalhotky,snad pro ten kukuč Bardotky,dřív než se staneš arogantní,chtěl bych ti jednou dva polibky,do vlasů, na rty dát jak šípky,sestřičko šar(a)mantní.Parafráze na Štěpánka z Básníků -sv-:-)
—————
