Karel on the Road II

13.04.2017 00:13

Když jsem se dopravil do města Port Augusta ve státě Jižní Austrálie (SA), byl jsem vlastně již kousek od Coober Pedy (asi 600 km) směr po Stuart Highway (silnice byla pojmenována po cestovateli Johnu McDouallovi Stuartovi, který přešel australský kontinent z jihu na sever v roce 1861). Je to opuštěná krajina, porostlá jen travinami a nízkými keři, okolo jsou solné pánve, obrovská solná jezera. Jediná zajímavost je, že se zde konají občas závody aut o překonání nejvyšší rychlosti. A pak zde armáda dělala taky raketové zkoušky. Potom prašná silnice se spoustou značek, přísný zákaz vjezdu, jsou zde uranová a měděná naleziště, vyrubaná zemina a kamení vytváří nové pohoří za desítky let těžby. Dopravu k moři do přístavu zajišťují dlouhé vlaky. V turistickém průvodci se může domluvit i návštěva dolu, kde se uvidí obrovské nakladače (pneu má až 3m výšku) a dováží se sem po částech a až na místě je kompletují dohromady pro práci.

Cesta ubíhá celkem rychle, vždy, když se potkáme s jiným protijedoucím autem, zdravíme se, jen ty obří kamióny ne, řidiči nás nevnímají, z výšky od volantu ani nehnou brvou, jsou to opravdu "mazáci". Ve dne v noci to tam brázdí svou rychlostí a již z dálky se klidím ke kraji ,aby mne nesmetl jejich průvan mimo cestu. Jejich denní dávky jsou minimálně 500-700 km, určitě nemají kotoučky pro kontrolu, kdy se odpočívalo a kdy ne. Policii jsem na těchto cestách nepotkal, myslím, že když se stane něco dost tragického, přijíždí hned "místní Pavlas" (to byla pohřební služba v Ledči nad Sázavou), protože časové vzdálenosti jsou neúměrné. Ale to si musí každý řidič asi uvědomit sám. Jsou tu po každých asi 300 km telefónní hlásky pomoci a někde je dálnice rozšířena tak, aby na ni přistálo letadlo (ambulance). Veškeré tyto komunikace jsou napájeny slunečními kolektory. Spát se na silnici nesmí nikde, jen na parkovišti s označením 24 hod. se značkou karavanu. Je tam většinou WC a voda, tedy z deště, opět kolektory, v noci osvětleno. Dost nepořádku okolo silnice, to mne zarazilo, že se vyhazují flašky, PET lahve atd. z aut. Kdo to sbírá v těch dálkách, teda nevím. Na parkovištích jsou sudy železné s mříží, otvírací a tam se vše může vhodit. Mám v karavanu černé igelitové pytle na odpadky a když někde na parkovišti vidím bordel (tím nemyslím nevěstinec) cvičně si ho seberu, jako to dělám již 40 let k Pekelské studánce, směr Hněvkovice z Ledče nad Sáz. Půl roku, co tam nebudu jezdit, tam toho asi bude! Tak kdyby někdo, kdo toto bude číst a jel tam pro kojeneckou pitnou vodu, ať to tam vyčistí.

Takto přemýšlením o cestě do Coober Pedy, největším nalezišti opálů na světě, mně ubíhá únavná cesta ve vedru +44 stupňů. Mám klimatizaci v autě, ale kvůli vyšší spotřebě ji nepoužívám, každý ušetřený litr benzínu je dobrý, tak otvírám okna a průvan dělá svou práci. Nikoho jsem na tuto cestu jako spolujezdce nesehnal, je to jen o tom, že jsem se sem chtěl podívat, tak šetřím, kde se dá. Natankoval jsem v Port Augusta opravdu levný benzín,1,18 AUD/litr, kdy někde na cestě, v zapadlé poušti u malé čepací stanice, bude stát i 2,50 australského dolaru. Kdo nebyl v Austrálii v Coober Pedy a u posvátné hory Australců (Aborigene, Uluru), tak by neměl nikdy nikomu říkat, že byl v Austrálii. Proto tam jedu.

Coober Pedy se blíží, vím to, protože místní Telecom (tadyTelstra) staví vždy na největším pahorku u města vysokou konstrukci na signál a opět napájenou sluncem. Takže blízko ní je i signál na mobilu, ale mně není nic platný, nevolám, moje pásmo je za minutu od T-Mobilu tak drahý, že to nejde, (60-80 Kč/min nebo více, SMS za 16 Kč). A opravdu, najednou vidím okolo cesty hromady vyrubané zeminy, kamení, někde i staré opuštěné bagry, auta, někde již nová technika a pracuje se tam, práší se tedy od nich, jak přesívají vše do drtičů. Vždy si asi někdo koupí kus pouště a tam hledá, jak se dá a na co má. Když tam někdy v roce 1915 někdo našel opály, vypukla horečka a tisíce "opálokopů" nasedlo na vozy s koňmi, na velbloudy, a v tom vedru putovalo tisíce km ze všech míst Austrálie. Já tam byl asi za 6 hodin, Coober Pedy mne přivítalo vedrem a popoledním ospalým klidem, nikde nikdo, jen psi volně se pohybující venku. Bylo to jak ve filmu na Divokém západě, hlavní "třída" široká, okolo samé obchůdky s opály a hned občerstvení, prý tady žije asi 3500 trvale bydlících lidí, všude hlavně kopce a kopce vyhlodaného kamení.

Zaparkoval jsem a pěšky se šel podívat, udělat pár fotek a krátká videa. Všude okolo, kde byl nějaký kopec, tak před ním byla předzahrádka, veranda a ve skále vytesané obydlí, hotel, muzeum, café bar, hospůdka, prodejna opálů. Asi podle toho, kdo jak byl zámožnej, tak si ve skále (velmi tvrdé) nechal vytesat obydlí. Velkolepé dílo, bylo tam kino, chodby prostorné k dalším místnostem, vše mám natočené na videu. Uvnitř příjemných +20 stupnů, venku +44. Ani se mně nechtělo ven, historické fotky z doby počátku těžby, zkameněliny a různé nářadí "opálokopů". Dal jsem si jedno pivo za 10 dolarů, abych přispěl na provoz muzea, podíval se na film o historii Coober Pedy. Žije tady 30 různých národností, mají tady své kaple, kostely, kluby, vše v podzemí. Byl mi na prohlídku doporučen ortodoxní kostel (Srbské etnikum) asi 6 km dále, tak jsem tam zajel. 5 dolarů vstup a oči jen zíraly, jak a čím tu krásu někdo jen rukama vytvořil. Když jsem letěl letadlem ve výšce asi 7 km z Melbourne do Perthu (před 3 lety), na obrazovce se objevilo přelétané Coober Pedy a pohled dolů z okna, kdy bylo vidět na žluté poušti obrovské místo rozkopané země, prohlubně, tak je to vidět z letadla. Nedoporučuje se chodit v neznámém terénu okolo, kde jsou prý až 30-50 m hluboké chodby a mnoho turistů se tam propadlo i s kamerou, protože chtěli mít exkluzivní záběry. I když mám takové nutkání vždy dělat něco zakázané, tak jsem to vzdal.

Zážitek byl v jednom opravdu starém otlučeném obchodě, kam jsem vešel, v přítmí pod lampou seděl majitel, vykládal si tam karty sám pro sebe. Když jsem pozdravil, vstal a rozsvítil v krámě plných suvenýrů, opálů, zlatých a stříbrných prstýnků, řetízků, náušnic, všechno s tisíce opály, jen tak naházených vedle sebe. Říkám mu, že bych si chtěl krám prohlédnout a něco malého koupit. Byl to pán 85 let, původem z Řecka, přišel sem před 60 lety a postavil krám a prodává vše s opálem, turistům, obchodníkům. Uměl dobře německy, tak jsem toho hodně vyslechl. V těch ostatních, pro mne nóblesních obchodech, cenově pro mě nebylo místo, ani se německy nikdo nebavil. Měl tam hezké nášivky a vytáhl krabice plných opálů všech velikostí, ani jsem se neptal na ceny. Proč taky, jeden malý, měl na druhé straně cenovku 150 dolarů. Uff, kolik asi bude stát ten větší a ten barevný v každém odstínu jinak se třpytící? Jen tak prohodil, že největší kšeft udělal asi před 10 lety, nějaký klenotník ze Švýcarska koupil u něj opály za 1 500 000 australských dolarů. Byl jsem tam asi dvě hodiny, nikdo tam nepřišel, ono to z venku nevypadalo moc vábně, taková bouda z plechu, trochu zarostlá křovím. Staré vrzavé dřevěné schody a lítačky, westernové dveře, dovnitř. Když jsem odcházel, zase zhasnul a dál vykládal pro sebe karty. Chtěl jsem se vrátit a požádat ho, co řeknou karty o mně. Když jsem jel před 3 lety do Austrálie na 9. celosvětový trempský potlach na Bombala River, byl jsem donucen napsat poslední závět u advokátky a moje ostatky se neměly vrátit zpět. Ale jelikož mne čeká ještě pár tisíc km karavanem, tak jsem to vykládání karet radši vzdal. Co kdyby se tam objevila ďábelská karta, kterou mně třeba někdo přeje? Takhle o ní nic nevím a dle karet z mládí se mám utopit v moři (asi v kotrmelcích v písku). To bych měl hned za "dveřmi" karavanu. Když jsem se ptal starého pána na nějaké Čechy, nevzpomínal si na žádného, co by tam "zakotvil".

Zůstal jsem tam do druhého dne, vedro k zalknutí, nechal jsem otevřené dveře karavanu (průvan) a asi v 02.30hod ráno pŕijelo ke mně auto, vylezli dva černí policajti, světlo dovnitř a bylo mně doporučeno se zavřít, že místní pobudové okradli již takto spící turisty i se zakoupenými opály atd. Tak jsem nasedl do karavanu a vyjel na další cestu směr Alice Springs a posvátná hora Aborigingů Uluru, asi ještě 550 km.

Taková moje vsuvka:

Když jsem se asi před 10 lety "přistěhoval" ve slepém domnění do místa Ventura Rovers v Hradci nad Ledči do "trempské osady" a byl přijat slavnostně jako člen osady, měl šerif této osady v záhlaví brány napsáno Coober Pedy, (asi je to tam dodnes). Nevím, proč to tam má, ale po zkušenostech s ním za další roky sdílení, jsem až teď tady přímo v Coober Pedy zjistil, proč ho Ti dva policajti hledají, ale on se již dávno, dávno přestěhoval a páše dál.

—————

Zpět

Karel on the Road II

Kontakt