5 hodin v lese

Houby rostou, ale ne tam, co loni. Ne ve vysokém lese, ne tam, kde je sucho. Musíte k vodě, do stínu, do mlází, na lesní zarostlé cesty. Alespoň ve štěpánovských lesích tomu tak je.

V sobotu jsem vyrazil na houby ráno v 8 hodin a domů se vrátil s plným košíkem v půl druhé odpoledne. Košík jsem měl plný dříve, ale zatoulal jsem se tak dealeko, že mi cesta zpět trvala více jak hodinu. Našlapal jsem tak lesem nejméně 10 kilometrů a prošel les křížem krážem. Potkal cestou dost houbařů a taky dost v lese zaparkovaných auťáků. Já mířil pěkně po svých někam do stínu a do vlhka. Našel jsem přes dvacet hřibů, přes třicet růžovek a klouzků, pár holubinek a jednoho malého kováře. Z růžovek a klouzků jsem měl radost. Konečně začaly růst. Hřiby jsem dlouhé hodiny nosil v košíku jen tři, sice pěkně rostlé a zdravé kousky, ale rád bych jich přinesl domů více. Až když jsem začal hledat cestu k domovu, narazil jsem na jednu houštinu, která mi zavoněla houbově. Chvíli jsem se v ní jen tak naplano motal, až najednou jsem mezi břízkami zahlédl dvě oranžové hlavičky. Že by křemeňáci? Prodíral jsem se s otevřeným nožíkem za nimi. Kdepak křemeňáci, klouzci to jsou! A tamhle ta baculatá hlavička, to bude hřib a támhle další a další. Dvacet metrů ode mne projížděli po asfaltce cyklisté a automobily a já dloubal z jehličí hříbka za hříbkem. Nakonec jsem jich v košíku napočítal 24. To sice není žádný rekord, ale na letošní sucho to je slušný úlovek.

Po příchodu domů jsem poobědval, osprchoval se, abych spláchnul pot, dotěrné jehličí a žíznivá klíšťata, chvilku si v chalupě odpočinul a šel houby čistit a zpracovat. Něco na sušení, něco na smažení k večeři, něco na zítra k obědu na fleky s houbami a něco taky moji sestře Aničce. Šel jsem ji navštivit a vyměnil krabičku hříbků a klouzků za strouhanku. Ať je mám v čem obalit. 

Houby byly všechny pěkné a zdravé, tak mě napadlo z nich vybrat po očištění ty největší krasavce a na menším plechu je pro vás vyfotit. 17 hřibů, 18 růžovek, 18 klouzků a jednoho prťavého kováře. 18 proto, že víc se jich na plech nevešlo. Tady jsou. -sv-