Nahatá kaplička

Před dávnými časy žili král a královna a ti si každého rána říkali: „Kdybychom tak měli děťátko!" I stalo se jednou, že královna zrovna seděla v koupeli, když tu z vody vylezla žába, přihopkala k ní a pravila: „Tvoje přání se splní, dříve než uplyne rok, narodí se ti dcerka." Co žába řekla, to se stalo; královna povila děvčátko, které bylo tak krásné, že král se samou radostí neudržel a uspořádal velkou slavnost. Pozval na ni nejen své příbuzné, přátele a známé, ale také sudičky, které měly dítěti přinésti do vínku rozličné ctnosti a nadání. Sudiček bylo třináctero do počtu, král měl ale jen dvanáct zlatých talířů, ze kterých měly jíst, a tak musela jedna z nich zůstat doma. 

Křtiny slavili ve vší nádheře, a když se slavnost chýlila ke konci, jaly se sudičky dítě obdarovávat podivuhodnými dary; jedna mu věnovala ctnost, druhá krásu, třetí bohatství; a tak dále prostě vše, co si lze na světě přát. Když pronesla své přání jedenáctá sudička, tu pojednou vpadla do sálu ta třináctá, a protože se chtěla pomstít, že nebyla pozvána, bez toho, že by někoho pozdravila nebo se na něj jen podívala, zvolala silným hlasem: „Královská dcera se ve věku patnácti let píchne o vřetánko a zemře!" A bez dalšího slova se obrátila a odešla ze sálu. Všichni byli ohromeni úlekem. Tu předstoupila dvanáctá sudička, která své přání ještě nepronesla. Nemohla sice tu zlou sudbu odvrátit, ale mohla zmírnit její dopad, pravila tedy: „Neupadne do smrti, ale do stoletého spánku." 

 

zdroj: bratří Grimmové

Tenhle pohádkový příběh O Šípkové Růžence musí každého napadnout, když se vypraví vyhledat kapličku na cestě k Bohumilicím. Hledat jí bude těžko přetěžko. Je ukrytá za vilou u Kovofiniše uprostřed zarostlé zahrady za zrezivělým plotem a neprostupným křovím. Neupadla do smrti, ale do sedmdesátiletého spánku. Nad jejím spánkem bdí po celou tu dobu košatá lípa. Kaplička je nahá jak nahotinka a holá jak holátko. Veškerá omítka z jejího cihlového těla dávno opadala. Pohled na její zubožený stav a kdysi honosnou vilu v sousedství vás evokuje úvodní slova z článku Kaplička sv. Komunisty. 

Rok po skončení II. světové války si lidé v parlamentních volbách v roce 1946 v Čechách zvolili komunisty a ti se v únoru 1948 uchopili moci. Říkali si vláda dělníků a rolníků, továrníkům brali továrny i s kladivy a statkářům statky i se srpy. Považovali se za bezvěrce a vyhlásili proto boj církvi. Kriminalizovali a pro nic za nic zavírali kněze, zakazovali jim kázání, ale jejich svatostánků se báli jako čert kříže. 

Těch případů je po celých Čechách vícero a jejich scénář je jak přes kopírák: aktivní komunista navrhl, strana a vláda rozhodla, obec se rozbořila, zatopila nebo vytěžila a věž svatostánku jako varovný prst zůstala čnít k nebi. 

Nenašel jsem bohužel v knize Františka Plevy Dějiny města ani v knize RNDr. Eduarda Doubka Kovofiniš a Ledečsko zmínku, kdy a za jakým účelem byla vila u Kovofiniše postavena, takže musím opět použít svoji fantazii a převyprávět vám další novodobou pověst, která se k této kapličce možná váže. 

O spící kapličce 

Pod strání na západním úpatí vrchu Šeptouchova na cestě k Bohumilicím stála od nepaměti kaplička. Subtilní zastřešená stavba s výklenkem pro sošku Panny Marie, nebo krucifix. Dost možná zde někde v blízkosti kapličky mohla být i studánka nebo pramen pro osvěžení pocestných a také druhá lípa po levé straně kapličky při pohledu od města. 

Klid a idyla tohoto místa byla narušena po roce 1947, kdy strana a vláda rozhodla, že v Ledči nad Sázavou bude postaven velký průmyslový závod. Nejprve to měla být textilka Krimet a později 26.5.1950 ministerstvo průmyslu rozhodlo, že v rozestavěném areálu najde svoje sídlo nový strojírenský závod Kovo-Finiš. 

Takový závod nepotřebuje pouze výrobní haly, ale také byt pro komunistického soudruha ředitele. A tak se v těsné blízkosti kapličky začala budovat komunistická vila! Pokud se do té doby lidé o kapličku staraly, tak s výstavbou vily přestali. Kdo by se také odvážil vstupovat na zahradu dělnického ředitele n.p. Kovofiniš? Nikdo!

Nikdo se ale také neodvážil zbourat kapličku, ani soudruh ředitel. A tak tu vedle sebe po celá ta desetiletí stály dvě stavby, každá z jiného světa. Zatímco vila kvetla, kaplička za vilou chátrala. Situace se nezměnila ani po pádu komunismu, kdy vila přešla do soukromých rukou. Nahá a spící kaplička v zarostlé zahradě chátrala dál a chátrá až dosud. Jakoby čekala na prince, který se k ní proseká hustým křovím a polibkem ji probudí k novému životu.

Dnes již existuje dostatek technických prostředků k jejímu přestěhování na důstojnější místo. Určitě by šlo kapličku podříznout a pomocí vysokozdvižného vozíku ji přemístit třeba dolu před vilu. Provést rekonstrukci této drobné stavby, zasadit do výklenku a vybavit malý oltář, aby zase dvousetletá kaplička vypadlala k světu. Když přečkala v ústraní přetěžké totalitní roky, byla by škoda, aby ji případný nový kupec vily nechal povalit a její spánek ukončil zánikem.  -sv-