Příjemné Stanislavovo dopoledne

Po ránu jsem spolykal svých sedm prášků proti smrti, posnídal chleba s máslem a hermelínem, k tomu přikusoval rajské z Andrejiny zahrádky, zapil to hrnkem čaje a pak vyzbrojen košíkem, nožíkem, mobilem a tyčinkou ledových kaštanů vyrazil po dvoudenní přestávce zase na houby. Dobře vím, že duše je prý jediný orgán, který nelze operovat a musí se sama vyhojit. Vím také, že v lese jí to jde nejlépe. :-)

"Tentokrát se podívám do lesů na Okrouhlíku," řekl jsem si. K hájence za Okrouhlíkem na kraji lesa, kde žili můj děda s babičkou a taky moje maminka, dojedu autem a pak se dopoledne projdu lesem směrem k Radinovu a zpět. Z maminčina vyprávění si dobře pamatuji, že jim tam hřiby rostly až na zahradě a les byl vždy plný hub. Chodila tenkrát už jako malá holka s dědou (tátou) hajným pochůzkou lesem a každou chvilku volala: "Bíbek, kop!" a rozkopávala prašivky. Pravé hříbky a křemenáče však od kopu ušetřila. A právě na křemenáče jsem dnes po ránu dostal chuť a moje duše taky. Letos jsem ještě žádného nenašel a bez nich je v chalupě tak nějak smutno. 

Křemenáč březový je výborná jedlá houba, roste vždy pod břízami a nebývá červivý. Letos jsem už obešel snad stovku bříz, pozorně se rozhlížel, ale nikde jsem jeho oranžovou hlavičku nezahlédl. V košíku jsem měl po ránu už svoji oblíbenou směsici hub. Podhříbky, kterým se na Ledečsku říká panský, klouzky, ryzce, růžovky, holubinky, pár hříbků, dokonce i jednoho kozáka, ale ty kluky oranžový ne a ne. 

Až najednou, jako by mi mamka zašeptala: "Slávku, vlez do toho mlází a mrkni se tam k těm břízkám." A ejhle! Tady se jeden maličký křemenáček krčí v trávě a za ním dva jeho starší bráchové v oranžových rádiovkách a za nimi ještě čtyři praváci! No konečně! Nemám sice s těma klukama oranžovýma zrovna dobré zkušenosti, ale tihle mi snad žádnou kudlu do zad nevrazí. Opatrně jsem je uvolnil z trávy pod břízou, očistil a vložil hrdě do košíku. Tak a můžu jít zpět k autu. Hub mám dost a křemenáče taky. A dušička má pokoj!

Hodinku před obědem jsem dorazil domů. Slunce už bylo pěkně vysoko a králíkům ještě nikdo nic nedal. Kdo taky, když ne já? Posekal jsem kosou na zahradě trochu jetýlku a králíky nakrmil. Pak jsem si dal sprchu, propocené prádlo šoupnul do pračky vyprat, polkl jsem třetinku pivka a šel houby očistit a zpracovat. Bylo jich zase 2,5 kila! Křemenáče a výstavní kousky hřibů a klouzků jsem pro vás vyfotil.

No a jestli uhádnete, co jsem si dal k obědu? Pravou a nefalšovanou kulajdu! Navařila mi ji celý hrnec včera večer Štěpánka. A k tomu mi ještě sestra přinesla porci segedínu s knedlíkem a já jsem si na obojím smlsnul, až se mi dělaly boule za ušima. Ona ta duše asi prochází žaludkem! No bylo to, řeknu vám, příjemné Stanislavovo dopoledne. :-) -sv-  

Opuštěná a zchátralá hájenka na Okrouhlíku.