Pověst o Křížích

zpívá se v jedné lidové písni, jejíž původ hledají historici až v daleké sladké Francii. Hluboce se však mýlí. Ve skutečnosti tři tamboři kráčeli domů ouvozovu cestu z Perly Posázaví směrem na východ k samotám v lese, odkud všichni tři chasníci pocházeli. Dva z nich byli bratři Jan a Josef Polívkovi, synové lesního hajného a ten nejmladší s růží v zubech byl sousedovic Matěj Kudrna, jehož tatík byl dřevorubec. Vraceli se ze sedmileté vojenské služby a z vyhrané vojny s Turkem. Vykračovali si však vesele, kopec nekopec, už aby byli doma. 

Na kopci u oprýskané kapličky je vyhlížela tři děvčata. Markétka Polívkovic, sestra Jana s Josefem, a dvojčata Kudrnovic Marie a Anna, mladší sestry Matěje. Doslechly se, že se tamboři domů z vojny vrací, jejich veselé bubnování se neslo po stráni už drahnou chvíli, a tak jim švarné dívčice se svolením rodičů vyběhly naproti. 

Tamborům chvíli trvalo, než v krásných pannách rozpoznali ty malé cácorky, které před sedmi lety museli z příkazu královských verbířů opustit. Ale krev je krev a tak si po chvíli padli do náruče, jako by se neviděli jen pár hodin. Tamboři byli po dlouhém pochodu unaveni a tak poslali děvčata pro trochu vody a něco k zakousnutí a sami ulehli do trávy před kapličkou a kochali se pohledem do údolí pod sebou. Plni radosti, že jsou konečně doma, v bezpečí, nepostřehli, že lesní cestou od Hamrů ke kapličce stoupají čtyři otrhaní lapkové. Zachtělo se jim zbraní a parádních tamborských kabátců. Též ty tři dívčiny by stály za hřích, pomysleli si zlosynové. 

Čiperná Markétka je však zahlédla, když se již vracela se džbánem vody, kouskem chleba a šrůtkem slaniny v košíku ke kapličce. Postřehla, jak se lapkové podezřele plíží směrem k tamborům. Jako dcera hajného uměla napodobit k nerozeznání hlasy ptáků a lesní zvěře, tak zapískala jak vystrašená srnka v mlází. Tamboři hned vyskočili chopili se svých ručnic a ukryti za kapličkou se lapkům ubránili. Když dva na místě zastřelili, tak zbylí dva se dali na útěk. Ty dva zastřelené otrhance pak tamboři pochovali v nedalekém lese a nad jejich hroby vztyčili dva kříže. 

Kapličku, která jim při boji posloužila jako ochranná hradba, za včasu opravili, nově vymalovali a nechali vysvětit. Pak už ale vysloužilí tamboři pověsili svoje bubny a flinty na hřebík a začali se raději věnovali těm třem děvčatům. Matěj Markétce a Jan s Josefem našli zalíbení v sousedic Marii s Annou. A děvčata? Ty tamborům milostný zájem vrchovatě oplácely. 

Rodiče Polívkovic a Kudrnovic nebyli proti, naopak byli rádi, že jejich děti v sobě našly zalíbení a zůstanou doma, a tak do roka na samotě Kříže, jak se tomu místu dodnes říká a jak pověst praví, bylo veselo. Tři tamboři s myrtou v klopě před opravenou kapličkou bubnovali (ten nejmladší měl v zubech rudou růži) a tři švarné nevěsty jim k tomu zpívaly:

Poznámka autora: Celou píseň Tři tamboři si můžete poslechnout zde. Moje starší sestry ji každým rokem zpívávaly na konci prázdnin u ohně a já bubnoval jak divý. :-) -sv-