O psovi a kočce
15.02.2017 03:33
Snad mi to Vítek Pokorný a současní zamilovaní prominou, že jsem si dnes v noci z jeho písničky O psovi a kočce vybral jen pár ne zrovna valentýnsky laděných slok a vsunul do nich taky pár svých slůvek. On to napsal, nazpíval a asi taky prožíval před pětadvaceti lety, já tehdy taky a navíc jsem si to ještě předloni zopakoval. Vím, že se to zrovna k Valentýnu nehodí, tak jsem s publikováním raději den počkal. -sv-
Jsem sám, jenom z hrnku se kouří,z postele na mne oči nemhouříš,včera bylo včera a dnes je dnes,včeras byla kočka, ale dneska jsi jen pes.Tohle bylo na mne vážně trochu moc,čekal jsem tu zas skoro celou noc,na tvý vejmluvy dávno není nikdo zvědavej,zbal si věci, padej zpátky do lihu se dej,a nevejrej už na mne těma psíma vočima,pochop, všechno jednou končí a zase začíná.Mám toho po krk, tvoje teplota, tlak, rosnej bod,přijde dneska večer někomu ještě vhod.Já to ale už nebudu, končím, zhasínám,naposledy tady potmě takhle vzpomínám.Je půl čtvrtý ráno a zamřížovaná měsíční invence,rozdělila oknem moje tělo stínohrami na čtverce,umyté jsou deštěm z chodníku,čekají jak lízátko v botníku,budoucí šlápoty sobot a nedělí,nás propříště nadobro rozdělí.
—————
