Na lyžích v Neratově

Internetem včera proběhla fotografie hlavy státu na lyžích. Byla přirozenější než ta se stejnou hlavou ve člunu z loňského léta. Vím dobře, co to je postavit se na lyže po mnoha a mnoha letech a ještě k tomu s cukrovkou! Copak běžky, ty zvládne snad každý důchodce z Vysočiny, ale sjezdovky a vleky, to je jiný level. Já jsem se na ně odvážil postavit rok co rok v období 2009 - 2012, což bylo po 32 letech, co jsem na nich stál předtím naposled! Ale nakonec to celkem šlo. Jezdil jsem si z počátku svým tempem a s vědomím, že vzhledem k warfarinu v mé krvi by nějaká ta zlomenina mohla být pro mě fatální, ale nebylo to žádné opatrné šourání a plužení. Po pár opatrnějších sjezdech jsem si to svištěl dolů jak Krakonošovi lyžníci. :-) 

Druhý den jsem se však nemohl na lyže ani postavit. Všechny svaly a klouby mě bolely. Naštěstí sjezdovka s vlekem byla hned u chaty, tak jsem svoje holky na sjezdovku pouze doprovodil, chvíli je sledoval, jak se vlní sjezdovkou dolů a pak vyrazil sám a pěšky na obhlídku Neratova. 

Neratov je horské vesnice v Orlických horách na česko-polském pomezí. Bývalo to vyhlášené poutní místo osídlené hlavně německými starousedlíky. Dnes ho opět zdobí nádherně zrekonstruovaný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, skvost tzv. Orlického baroka. Jeho opravená dvojitě prohnutá fasáda se dvěmi věžičkami po stranách září svoji novotou do kraje. Originální prosklené zastřešení s obrovským světlíkem po hřebenu střechy ve tvaru kříže navozuje atmosféru skutečného Nanebevzetí. Při mši se můžete modlit přímo k Bohu anebo pozorovat letící ptáky. Přitom chybělo málo a tento jedinečný chrám přestal existovat.

V květnu 1945 kráčel Neratovem vitězný sovětský voják a uprostřed vesnice se zastavil u hromady zbraní, posbíraných po válce místními usedlíky. Zaujala ho tam pancéřová pěst. Chvíli si ji prohlížel, zda je funkční, pak se otočil směrem ke kostelu, dal zbraň na rameno a vystřelil. Proč? Možná byl opilý, možná neznaboh, možná chtěl nebezpečnou zbraň jednou provždy zneškodnit. Trefil však střechu chrámu, ve kterém právě probíhala nedělní mše svatá. Dřevěná střecha začala okamžitě hořet, lidé z kostela stačili utéct, ale celá střecha shořela, klenba stropu se zřítila dovnitř chrámové lodi. Po celých 50 let zůstal neratovský kostel v rozvalinách. Až po sametové revoluci příchodem nového kněze na místní farnost začala snaha po jeho opravě.   

Tím nový knězem a zachráncem neratovského chrámu byl Monsignore Josef Suchár. Měl jsem tu čest se s ním během našich návštěv v Neratově seznámit a při skleničce vína několikrát pobesedovat. V Orlickém deníku jsem včera vyhledal obsáhlejší článek, ve kterém jsou novodobá historie záchrany neratovského chrámu a Suchárovy zásluhy podrobněji popsány. Je to něco jedinečného. Doporučuji vám se s tím seznámit zde. Pokud ne s celým článkem, tak alespoň s jeho nadpisem:

 Někdy je potřeba se naštvat, aby měl člověk chuť vše změnit 

Ze sjezdovky v Neratově jsme se další dny přesunuli na sjezdovky na Jadrnou a do Bedřichovic. Další roky i do Čenkovic a na Červenou Vodu. Přežili jsme to bez úhony a na "stará" kolena jsem si nakonec troufl i na sjezdovku do Ski centra v Říčkách, na kterou jsem si včera vzpomněl při sněhovém zpravodajství na ČT24. Sjezdové lyže a lyžáky mám stále na půdě, ale tady ve Štěpánově sjezdovku s vlekem ani barokní chrám nemáme. Sněhu na běžky je však za humny stále dost. -sv-