Maturitní relikvie

Maturitní zkouška - zkouška dospělosti probíhá a je chápána a ceněna dnes v době digitální trochu jinak, než v naší době analogové. Co si tenkrát člověk nepřečetl v knihách, co se nedozvěděl ve škole, to nevěděl. A nevědět u maturitní zkoušky to bylo velké mínus a ostuda. Taháky jsme si žádné nedovolili použít, nápověda nebyla možná, mobil v kapse nebo tablet na stole neexistoval. Ale přesto nějaká ta "komunikace" mezi námi probíhala. Našel jsem ve svých "cennostech" telegram z května 1972, kde mi spolužák Milan z Kolína sděluje, na jaké otázky z elektroniky se mám připravit. Maturovali jsme totiž v pořadí podle abecedy a Milan Ditrich šel na řadu hned v pondělí a já s Vé na začátku příjmení až ve čtvrtek. Už ani nevím, zda mi to bylo k něčemu platné, ale z Pištovy elektroniky jsem odmaturoval za 1, tak zřejmě bylo.

Více mi však pomohla, jako koneckonců i u ostatních maturitních předmětů, písmná práce. V elektronice to byl výpočet tranzistorového zesilovače. Jako jediný ze třídy jsem si zvolil k výpočtu metodu proudovou, kdežto ostatní spolužáci použili jednodušší metodu napěťovou. Ačkoliv jsem výpočet nestačil celý dokončit, pan profesor ohodnotil můj originální postup a odvahu ho použít a celé zkušební komisi o tom při ústní zkoušce nadšeně vyprávěl. 

Podobně probíhala i zkouška z češtiny. Tam se naše češtinářka zhlédla v mé úvaze na téma "Může televize a film potlačit zájem o četbu knih?" Samozřejmě jsem zaníceně tvrdil, že nemůže, že knihy přece mnohem více probouzí ve čtenářích představivost a fantazii, kdežto v televizi a ve filmu dostáváme podobu všech a všeho přímo pod nos, jak na talíři. A tvrdím to dodnes. 

Kapitolou samou pro sebe byla ruština. Všichni jsme se biflovali Puškina, protože měl tenkrát snad nějaké výročí. Ale úplně zbytečně biflovali. V maturitních otázkách se neobjevil. A já si dodneška úplně zbytečně pamatuji, že: 

"Púškin proizchodíl iz starínoj dvarjánskoj símji. Málčika vazpitovali v duche idéj rúskych i francúzskych prasvětítělej vosjemnácatvovo věká. Dom jevó otcá i dom dádi v Maskvě posesčáli sámije lúčije paéty, tavó vrémenji, pisávšije v dúche klasicízma i sentimentalízma ..." 

Když mě moje maminka přišla během učení o "svaťáku" zkontrolovat do mého pokoje, tak na mě koukala s otevřenou pusou a pak bezeslova zavřela potichu dveře, šla za tatínkem a říkala mu: 

"Táto, ten náš Slávek se snad z toho učení dočista zbláznil, něco si tam furt dokola povídá a já mu vůbec ale vůbec nerozumím! Mluví jak ti partyzáni! " :-) 

Zkušební komise mě však rozumněla a tak jsem odmaturoval. Dvakrát za 1 a dvakrát za 2. Ta druhá dvojka byla z předmětu měření a regulace, který mě pak až do důchodu živil. Používal jsem dokonce svoji odbornost i během svého působení na radnici. Občas něco opravil v rozvaděči, občas něco vyprojektoval, či dokázal přenastavit různé regulátory teploty, účiníku či čtvrthodinového maxima. 

Telegram od Milana uchovávám 45 let jako svátost, jako vzácnou relikvii, společně se vstupenkou na finálové utkání MS v hokeji 1972, kdy jsme v Praze těsně před maturitou porazili Rusáky 3:2 a získali zlato. Uchovávám i zlatou medailí, kterou jsme si pořídili na šerpování. Model jsem navrh a pak také podle svého návrhu vyrobil. Nejprve z papíru, pak do sádrové formy odlil z dentakrylu a nakonec nechal v kutnohorských slévárnách ČKD, kam jsme chodili na brigádu, odlít z hliníku do pískové formy. Profesorský sbor dlouho zkoumal význam slov Rady do života na rubu medaile. É pericoloso sporgersi totiž v italštině znamenalo Nenahýbejte se z oken. Učitelé za tím hledali nějaký skrytý smysl, nějaký dvojsmysl či světonázor. Byli však úplně vedle. To byla jen obyčejná studenská recese! Stejně jako tablo. Na tom se nás už podílelo více, můj byl jen nápad a kresby. :-)

A na konec si neodpustím jedno konstatování: 

Když se pozorně zadívám na společnou fotografii třídy IX.A ZŠ Golčův Jeníkov z roku 1968, tak napočítám mezi 36 spolužáky pouze 7 pozdějších středoškoláků a jen jednoho gymnazistu a zárověň doktora, t.j. 22,2 % maturantů. Ve stejně početné IX.B byli na střední školu přijati snad jen 4 nebo 5.

Když to porovnám s tablem devéťáků z roku 2011 třídy IX.B ZŠ Ledeč n.S., tak tam napočítám společně s moji dcerou Štěpánkou celkem 18 žáků (8 holek a 10 kluků). Za čtyři roky nato, maturovali z IX.B všechny holky a minimálně 3 kluci, t.j.  72,2 %.  

Že by IX.B ročník 2011 byla 3x chytřejší než IX.A ročník 1968 bych neřekl. -sv-