Když jsem šel z hub

Tuto neděli dopoledne jsem místo do kostela vyrazil do lesa. Ne, že bych byl neznaboh, ale dívat se na to, jak venkovský právník žádá v první řadě v chrámu páně o odpuštění svých hříchu, nemusím. To se raději vypravím do chrámu lesního a pod klenbou vysokých smrků a borovic, kterou prosvítá nebeská modř, si během brouzdání lesem urovnávám svoje myšlenky sám, bez obecenstva a bez falše. 

Nejraději chodím po zapomenutých lesních cestách, ze kterých odbočím, jak mě namane, do smrčí, mezi břízky, či do vysokého lesa a sbírám houby, na které narazím. Dnes to byly lišky, ryzce, klouzci, růžovky, holubinky a samozřejmě hřiby, a to hnědé, pravé i kováři. Donesl jsem jich tentokrát domů 7 kilo! Nevešlo se mi to vše ani do košíku, musel jsem ty drobnější nacpat do kapes a nakonec si i sundat tričko a použít ho jako ranec na velké hřiby. Poslední kilometr jsem šel raději podél pole mimo les, abych ty houby nemusel již sbírat. Neměl jsem je už kam dávat. Vždyť jen těch pravých hříbků bylo 23 kousků a kovářů 27. A to jsem některé musel v lese zanechat a zítra se tam pro ně ještě vrátím.  

Co s nimi budu dělat? Něco rozdám, něco usuším, něco podusím a zmrazím a něco zbaštím. Určitě ty ryzce a lišky si dnes večer připravím na másle a kmíně jen tak k čerstvému chlebu z haberské pekárny a smlsnu si na nich. Do večera tu hromadu hub musím zpracovat a zítra si dojdu pro další. Čerstvé. Kam? No k nám, do štěpánovských lesů, které měl kdysi na starosti můj děda Matěna, hajný na Okrouhlíku. :-) -sv- 

A pro tuhle hromádku jsem si došel druhý den před obědem. Čekaly tam na mě :-)

No a do třetice jsem do stejného lesa vyrazil i v úterý, hřibů jsem si přinesl 33  :-)

Ve středu mi přišla pomoct Štěpánka. 9 kilo hub bych sám neunesl ani nevyfotil :-)

Ve čtvrtek jsem vyrazil hned po ránu a přinesl tuhle směsku hřibů a dalších hub.