Kaplička sv. Komunisty

Rok po skončení II. světové války si lidé v parlamentních volbách v roce 1946 v Čechách zvolili komunisty a ti se v únoru 1948 uchopili moci. Říkali si vláda dělníků a rolníků, továrníkům brali továrny i s kladivy a statkářům statky i se srpy. Považovali se za bezvěrce a vyhlásili proto boj církvi. Kriminalizovali a pro nic za nic zavírali kněze, zakazovali jim kázání, ale jejich svatostánků se báli jako čert kříže. 

A tak na břehu přehradní nádrže Švihov, která za vlády komunistů zatopila a zprovodila ze světa tržní městečko Zahrádku, zůstal stát kostel sv. Víta. Uprostřed Věstonické vodní nádrže na jižní Moravě, která zaplavila obec Mušov, stojí na malém ostrůvku kostel sv. Linharta. V severočeském Mostě nechali v sedmdesátých letech po kolejích odstěhovat pozdněgotický kostel Nanebevzetí Panny Marie téměř kilometr z dosahu povrchového dolu. V Brně - Bohunicích stojí dodnes uprostřed sídliště kaple sv. Cyrila a Metoděje. Při výstavbě sídliště v 70. a 80. letech 20. století bylo historické jádro Bohunic zbořeno. Kaple, jako jeho jediný pozůstatek, zůstala obklopena vysokými panelovými domy. 

Těch případů je po celých Čechách vícero a jejich scénář je jak přes kopírák: aktivní komunista navrhl, strana a vláda rozhodla, obec se rozbořila, zatopila nebo vytěžila a věž svatostánku jako varovný prst zůstala čnít k nebi.  

Novodobá pověst o jedné kapličce

V Perle Posázaví, která se nachází nedaleko Haškovy Lipnice, na to šli komunisté po švejkovsku a od lesa. Mezi dělníky a rolníky přizvali i lesníky a při stavbě pompézní budovy okresního národního výboru ponechali v blízkosti svého sídla i obyčejnou kapličku. Dokonce později v přímém sousedství kapličky vybudovali činžáky a novou samoobsluhu, aby okresní úředníci měli kde bydlet, nakupovat a kam chodit na zálety. U kapličky se pak mohli nad svými prohřešky třeba zamyslet. A tak se nepatrná kaplička dalších několik desetiletí krčila mezi majestátnými lípami a přečkala pod jejich ochranou dobu totality až do sametové revoluce.

Po listopadu 1989 začalo i v Perle Posázaví velké pnutí a s ním spojené převlékání kabátů. Srpy a kladiva se vrátily na zahrádky a do dílen, hvězdy na noční oblohu, kříže a zvony na kostely, klíče do kapsy, záletnící ke svým manželkám a červené kabátce do skříní. Tak nejak vyšly z módy, mnohý se za ně i zastyděl, vyřadil je ze svého šatníku a snažil se svoje předešlé skutky napravit. 

A tak se i dva bývalí komunisté a vyhlášení mariášníci, otec a syn, rozpomněli na babičino křesťanské vychování a rozhodli se zarostlou a omšelou kapličku v kopci nad samoobsluhou zrenovovat. Pořídit jí novou střechu, nové omítky, novou dlažbu, osadit novou kovovou mříž, kovaný křížek na hřeben kapličky a vyzdobit vnitřek svatými obrázky z babičina pokojíčku. K jejich cti nutno dodat, že se tak nejen rozhodli, ale za pomoci dalších kamarádů kočičí pracky i své rozhodnutí zrealizovali. A na úplný závěr ji nechali, světe, div se, i vysvětit! Zda tím odčinili svoje hříchy, jen lípy ví. :-)

Statné lípy to vše zezhora pozorovaly a ve svém listoví se jen šumně a tajemně usmívaly. V české literatuře se takovému kotrmelci trefně říká Obrácení Ferdyše Pištory a v Perle Posázaví mají díky tomuto kotrmelci až dodnes v ulici nad městskou poliklinikou kapličku sv. Komunisty. :-)

To nejen rozum, ale i pověst nebere!? -sv- 

Nápis: Kaplička opravena na náklady rodiny Versterg?  Vysvěcena dne 29.6.1995

 Fotografie:  15.9.2017  Štěpánka a iPhone