Hradecká kaplička

Jel hradecký rychtář cestou z Horní Ledče v kočáře lipovou alejí směrem k Hradci. V Horní Ledči byl pozvat hradního pána na dožínkovou slavnost. Hradní pán pozvání přijal, a tak rychtář měl dobrou náladu a spokojeně si v kočáře pohvizdoval. Když v tom znenadání kolo kočáru zarachotilo, koně se splašili a kočár i s rychtářem uvnitř se převrátil na mez. Nikomu se naštěstí nic nestalo, jen kočáru se uvolněné kolo odkutálelo z kopečka daleko do polí a rychtář musel poslední pár set metrů do vsi dojít pěšky, což pro něho byla hrozná potupa. Vytrhl proto kočímu bič z rukou a několikrát vší silou přetáhl koně po hřbetě. Ti se vzepjali, vytrhli z postrojů a utekli do polí za kolem. Rychtář bičiště vzteky přelomil, švihl s ním  po kočím a nasupeně štrádoval do vsi.

Kočí zůstal u převráceného kočáru sám, bez kola a bez koní. Řekl si: "Sám tady nic nezmůžu a koně taky nedohoním, půjdu do krčmy pro pomoc." 

Jakmile se kočí objevil v krčmě, chasnící se mu vysmáli. Celá ves již věděla, že kočí převrátil kočár i s rychtářem a ještě mu přitom koně utekli. Kočí si v krčmě vzal na sekeru láhev kořalky, mávl naštvaně rukou a odešel. Vracel se zpět alejí k převrácenému kočáru. Cestou se notně kořalkou posiloval. Když dorazil na místo nehody, bylo již šero, ale i v tom šeru jasně viděl stát uprostřed cesty jeho naleštěný kočár na všech čtyřech kolech i s koňmi zapřaženými do postrojů a klidnými jak beránci. Kočí strčil rozpitou láhev do kapsy kabátu, protřel si zrak, obešel kočár kolem dokola, zacloumal s každým kolem, pak vyskočil na kozlík, chopil se opratí a vyrazil do vsi. Jediné, co mu scházelo, byl bič, Ten zůstal ležet zlomený na mezi.

Ráno se kočí vypravil za rychtářem a vše mu povyprávěl. Rychtář se na něho osopil, že určitě zase pil, ať si nevymýšlí, že on přece včera v tom kočáře seděl a dneska má ještě z ostudy kabát. 

"To se jen tak přes noc samo spravit nemohlo, to dá rozum, ne?" křičel na kočího. Kočí vzal rychtáře za ruku a mlčky ho dovedl ke kočáru, ať se přesvědčí na vlastní oči. Rychtář také kočár obešel, lomcoval s koly, poplácal vyhřebelcované koně, nakoukl do kočáru, na kozlík a povídá kočímu: "A bič máš kde, kočí? Jak chceš jezdit bez biče?"

"Bič jste mi ráčil včera polámat a zahodit. Leží tam na mezi, kde jsme se včera převrátili," odvětil kočí.

"Dovez mě tam! Chci to tam ještě jednou vidět," poručil mu kočí.

Rychtář nasedl do kočáru, kočí na kozlík, opratí pokynul koním a vyrazili na alej. Když dojeli na místo nehody, nevěřili vlastním očím. Na mezi, kam rychtář odhodil přelomené bičiště, se tyčily dvě mladé lípy jak slavobrána do polí. Jako by tam rostly od nepaměti. Rychtář se mlčky pokřižoval a pokynul kočímu, ať otočí a jede do vsi. V následující týdny po dožínkách nechal rychtář mezi těmi stromy z vlastních peněz postavit kapličku, která tam i s těmi lípami stojí dodnes.

 

A kočí? Ten se svým kočárem a svými koňmi jezdil dál a šlo to i bez biče a kořalky! Jo, a do krčmy už ani nepáchne a tu sekeru tam má dodnes zaťatou. :-) -sv-  

   

  Fotografie: 15.9.2017 Štěpánka a iPhone